Tým CEFRESu

Eliška D. Härtelová – Výzkum a CV

(Ne)možná projekce světa v básnické řeči

Výzkumná osa 3 – Věci, stopy, mapování: prostor v jeho každodennosti

Kontakt: e.hartelova@icloud.com

Eliška D. Härtelová je doktorandkou komparativní literatury na Univerzitě Karlově v Praze. Její výzkum věnovaný lyrické poezii se pohybuje na poli literární teorie. Jeho cílem je popsat charakter básnické výpovědi v souvislosti s otázkou, jak se básně vztahují ke světu. Způsoby reprezentace, modelace nebo jazykové rekonstrukce světa a jeho prostoru totiž zásadně ovlivňují, jak se jako čtenáři k našemu světu a společnosti skrze poezii vztahujeme. Uvažovat lze o několika modalitách – básně mohou svět popisovat, mohou v něm svou promluvou aktivně působit, případně mohou vytvářet možné imaginární scénáře tohoto světa. Projekt se věnuje třetí modalitě a ohledává způsoby modelování možného v lyrické poezii.

Problematika možného má pevné místo v teorii možných světů fikce, u lyrické poezie, která se pod fikci neřadí a obvykle nevytváří koherentní fikční prostor, ale není obvyklé ji zvažovat. Schopnost artikulovat (ne)možné je nicméně obecnou vlastností jazyka, která se uplatňuje třeba při plánování nebo v kondicionálu, nabízí se proto otázka, čím je specifická v případě lyriky.

Metodologicky práce vychází z teorie lyriky, jíž kontrastně sekunduje teorie fikčních světů, druhou velkou oblastí je pole klasické rétoriky a práce věnované figurální povaze jazyka. Z hlediska modelace možného totiž do popředí vystupuje zejména obraznost poezie a s ní svázaná problematika přesvědčivosti řeči. Figuralita hraje podstatnou roli ve schopnosti básní projektovat podobu světa, kterou sice chápeme jako nadsazenou či nerealistickou, avšak přesto jsme schopni nechat se jí (byť třeba jen po dobu čtení básně) přesvědčit a označit ji za smysluplnou. Typickým příkladem je figura apostrofy, v níž básník nebo básnířka oslovuje neživé předměty, místa nebo přírodní jevy, což je bláhové počínání, často však umožňuje nabídnout na oslovený výsek světa nový pohled. Z tohoto mechanismu vyplývá podstatně jiné recipientská role než v případě fikce. Čtení poezie není imerzivní, spíše směřuje ke kritickému posouzení. Mnohé básně aspirují na to, abychom si jejich výroky zapamatovali a s jejich pomocí v každé další situaci čtení reartikulovali náš vztah ke světu. Umožňují čtenářům stále nové promýšlení vztahu hodnot a imaginativních perspektiv, o nichž hovoří, ke světu, v němž žijeme.

CV

Vzdělání

  • od roku 2019 – současnost: doktorát, Komparativní literatura, FF UK
  • 2015–2018: Komparativní literatura (Mgr.), FF UK
  • 2013–2018: Ekumenická teologie (Bc.), ETF UK
  • 2012–2015: Český jazyk a literatura (Bc.), FF UK

Pedagogické zkušenosti

  • letní semestr 2021/22, seminář Báseň ve třídě, Ústav české literatury a komparatistiky, FF UK
  • zimní semestr 2021/22, seminář Tvůrčí psaní a čtení básní, Ústav české literatury a komparatistiky, FF UK
  • letní semestr 2020/21, seminář Interpretace současných českých textů, Ústav bohemistiky pro cizince a komunikace neslyšících, FF UK
  • leden 2019 – září 2022, vyučující Českého jazyka a literatury, Gymnázium a základní škola Nový PORG

Nedávná akademická činnost

Nejnovější publikace