Zkoumání konceptu vykořenění v obrázkových knihách Elzbiety (1936–2008)

Osmé sezení mezioborového frankofonního semináře CEFRESu 2025-2026 Vykořenění: stopy a trajektorie.

Kdy: pátek 5. června 2026, 10:00
Kde: CEFRES, Na Florenci 3, Praha 1
Jazyk: francouzština

Mluvčí: Madeleine BIEGEL (Charles University)
Diskutující: Hélène MARTINELLI (ENS Lyon / CEFRES)

Abstrakt

Jedná se o úryvek z Pinocchia, italského mistrovského díla dětské literatury, který si Carlo Ginzburg vybral jako motto ke své sbírce studií Occhiacci di legno. Nove riflessioni sulla distanza. První esej definuje pojem odcizení / vykořenění jako metodu. Pohled, který loutka-dítě vrhá na dospělého Gepetta v okamžiku, kdy ožívá je znepokojující a cizí. Tento pojem, který je v mnoha oblastech humanitních věd velmi přínosný, literární teoretici, kteří se zabývají literaturou pro mládež, paradoxně využívají jen málo.

Ukážeme relevanci tohoto přístupu pro pochopení tvůrčího procesu autorky obrázkových knih Elzbiety (1936–2008), přítomný zejména v dílech L’enfance de l’art (1997) a Langage des contes (2014). Tato ojedinělá tvorba vykazuje dvojí proces odcizení: návrat k prožitkům ze světa malé holčičky, kterou sama kdysi byla – a který je navždy ztracen – a otevřený dialog s dítětem, ke kterému se obrací s radikálně odlišným způsobem vnímání (opíráme se zejména o práce psychiatra a psychoanalytika Daniela Sterna). V obrázkových knihách Elzbiety se mnohdy obecné a opakující se motivy jeví jako „mentální krajiny“ v hlubokém, skrytém a implicitním smyslu, jako místa pohádek (viz analýzy Nicole Belmondové o tradičních ústně předávaných pohádkách, které se pdobají těm Elzbietiným). Umělkyně tvorbu často vymezuje geograficky, prostorově, jako dobrodružné prozkoumávání cizí země, které vyžaduje změnu pohledu, odstup od percepčních a kognitivních návyků dospělých.

Kompletní program semináře pro rok 2025/26 viz zde.