Deváté zasedání interního semináře CEFRESu
Mezioborový seminář si klade za cíl otevírat diskusi o vědeckých metodách, přístupech a konceptech. Účastníkům umožňuje vzájemně porovnávat své vědecké přístupy a seznamovat se s aktuálními tématy výzkumu napříč obory humanitních věd.
Místo konání: knihovna CEFRESu a online (odkaz k připojení prosím požadujte na adrese cefres@cefres.cz)
Datum: úterý, 21. dubna 2026, 16:30
Jazyk: angličtina
Přednášející: Dominika DROBNÁ (CEFRES / FiF UK)
Diskutující: Richard BIEGEL (Ústav pro dějiny umění, FF UK)
Abstrakt
Tento článek se zabývá vztahem mezi teorií a praxí v architektuře v Bratislavě (Prešporok, Pressburg, Pozsony) v letech 1770 až 1811. Předmětem výzkumu jsou dvě vzájemně propojené úrovně architektonické tvorby: teoretická reflexe architektury reprezentovaná Johannem Nepomukem Schauffem (1757–1827) a praktická stavební činnost bratislavského cechu zedníků a kameníků, kterou zosobňuje Baumeister Matthäus Walch (1732–1783). Příspěvek zkoumá, jak se architektonické myšlení a odborné znalosti formované ve vzdělávacích institucích a teoretických textech promítaly do stavební praxe města, jakou roli v tomto procesu hrály místní řemeslné a profesní struktury a jak se architektura města odrážela v teoretických textech.
Architektonická teorie zkoumaného období, jak ji představují texty Johanna Nepomuka Schauffa, představuje zásadní zdroj pro pochopení architektonického myšlení té doby v Bratislavě i v širším kontextu Uherského království. Zkoumané období úzce souvisí s politickými a společenskými změnami druhé poloviny 18. století, které byly ovlivněny reformní politikou Marie Terezie a Josefa II. Tereziánské a josefinské reformy zasáhly mnoho oblastí společenského života, včetně školství, církve, hospodářství a stavební správy. Zásadní význam měla vzdělávací nařízení a Ratio educationis z roku 177, která zavedla nový systém škol. Vznikly tak učitelské školy, včetně Normalschule v Bratislavě, kde se důležitou součástí učebního plánu stala kresba. Právě zde působil jako učitel kresby také Johann Nepomuk Schauff. Svou pedagogickou činností přispěl k výchově budoucích řemeslníků – zedníků a kameníků, kteří se následně zapojili do stavebních projektů města. Současně rozvíjel své teoretické úvahy o architektuře, umění a vzdělávání.
Architektonická praxe v tomto období byla ovlivněna také reorganizací stavební správy v habsburské monarchii. Důležitou roli sehrály instituce jako Hofbauamt, Stavební úřad Uherské královské komory a později Dvorní stavební ředitelství ve Vídni a jeho maďarská pobočka. Prostřednictvím těchto institucí byla stavební činnost systematicky řízena a kontrolována, což se odrazilo i v urbanistickém a architektonickém vývoji Bratislavy. V poslední třetině 18. století se město významně rozvíjelo, k čemuž přispěla i úprava městského opevnění provedená podle návrhu Franze Antona Hillebrandta. Vznik nových městských čtvrtí a příchod šlechty vedly ke zvýšené poptávce po reprezentativní architektuře, včetně městských paláců, veřejných budov a sakrálních staveb. Na stavbě těchto budov se podíleli nejen vídeňští architekti, ale také místní členové bratislavského cechu zedníků a kameníků. Často působili jako stavitelé, Baumeister, kteří kromě výstavby budov přebírali také roli architekta. Článek proto věnuje zvláštní pozornost (nejen) Matthäusovi Walchovi, představiteli této profesní skupiny a příkladu architektonické praxe v Bratislavě. Důležitou otázkou pro zkoumané období je také jeho stylová klasifikace.
Kompletní program semináře pro rok 2025–2026 naleznete zde.