Mezinárodní konferenci společně pořádají Ústav české literatury a komparatistiky (UK), Ústav filosofie a religionistiky (UK), CEFRES, Filosofický ústav (SAV) a CETE-P – Prague (Filozofický ústav, AV ČR).

Uzávěrka pro podání přihlášek: 31. října  2025
Kdy: 12.-13. března 2026
Kde: Filozofická fakulta, Univerzita Karlova & CEFRES, Praha
Jazyk: angličtina (přijímá se také slovenština a čeština)
Přednášející (Key-note speakers):
Prof. Jack Halberstam (Columbia University),
Dr. Bogdan Popa (Transylvania University),
Hélène Giannecchini (bude upřesněno)
Coordinující: Michaela Rumpíková, Mateusz Chmurski, Josef Šebek, Iwona Janicka, Alžbeta Kuchtová, Eva Voldřichová Beránková
Vědecká rada: bude ohlášena

Kniha Rámce války (2009, česky 2013) od Judith Butler se pokouší přehodnotit „složitou a křehkou povahu společenských vazeb a uvážit, za jakých podmínek by násilí vznikalo s menší pravděpodobností, životy byly spravedlivěji hodné truchlení, a nakonec snazší k žití“ (2009: 1). Myšlenka Judith Butler je vzhledem k četným ideologickým konfliktům po celém světě stále aktuální. Zatímco vlády Česka a Slovenska stále odmítají uznat Istanbulskou úmluvu, jinde ve střední a východní Evropě můžeme vnímat vnitřní napětí týkající se práv LGBTQI+ a dalších menšin. A tak namísto boje proti nenávisti a nevraživosti, což by měl být jeden z cílů demokracie a její rezilience, současná krajní pravicová politika založená na tzv. “anti-woke” diskurzech jen prohlubuje rozdíly a nerovnosti ve společnosti. To přispívá k nárůstu násilí vůči již tak marginalizovaným skupinám. Tyto konflikty jsou mimo jiné podporovány “anti-genderovou ideologií”, která je, podle definice Butler, sama o sobě „fašistickým trendem“ (Butler, 2024). Mohli bychom tedy použít termín „narativy konfliktu“, které jsou primárně založené na uměle vytvořených nacionalistických fabulacích, vystavěných na různých fobiích (např. homofobie). Nesměřují tyto „fiktivní“ příběhy ke skutečným válkám – ačkoli se tváří, že obhajují „mír“? Zdá se, že dnešní konflikty, jež ze své podstaty rozdělují společnost, vycházejí z touhy autoritářské moci ovládnout masy právě prostřednictvím jejich rozdělení. To nás přivádí k další otázce: jak můžeme být zároveň nenásilní a eticky zodpovědní, jestliže je v našich politických rámcích jinakost opakovaně shledávána jako nepřítel národní identity? Za jakých podmínek můžeme přemýšlet v souvislostech a na základě vzájemného uznání, jestliže naše politické systémy neustále vytvářejí nové normativní hranice?

Konference „Kvír Materialita: stávání-se-vztahy” je motivována dynamickou představou o tom, že je možné se setkat s nepředvídaným a náhodným tím, že budeme překračovat ideologické hranice. Ačkoli každé rozštěpení přináší pocity odcizení, lze o něm přesto uvažovat pozitivně a kreativně. V roce 2015 Paul B. Preciado napsal: „Přeškrtnete mapu, vymažte křestní jméno, navrhněte jiné mapy a jiná křestní jména, přičemž je jasné, že mají fiktivní povahu, která je kolektivně vymyšlená. Toto jsou fikce, díky nimž bychom mohlx vymyslet, jak má vypadat praxe svobody.“ (Preciado 2019: 103) Stát se trans osobou pro filozofa implikuje zlom jakožto forma „ne-stávání se” (unbecoming). Jack Halberstam chápe tento pojem jako „kreativnější, kooperativnější, překvapivější způsob bytí ve světě“ (2011: 2-3). Tento moment od nás vyžaduje, abychom vyhledávalx nejistotu a proniklx do oblasti neočekávaného. Umožňuje to našim tělům aktivně interagovat s tělesnou prostorovostí, časovými rámci a okolím, objevovat „materiálnější“ způsoby přebývání ve světě a zapojit se do neustálého procesu stávání se jiným (Deleuze, Guattari 1987: 44). Teprve pak můžeme objevit nové potenciality a „možnosti re-konfigurace světa“ (Barad 2012: 55), které nás vyzývají k tomu, abychom se zabývalx chaosem, „složitými a složitými formami organické rozrůzněnosti“ (Halberstam 2011: 10). Toto se může jevit jako něco nepředvídatelného a zvláštního. Jedná se o okamžik, kdy se hranice stírají a linie mizí „prostřednictvím […] procesů narovnání, a tedy i v případě, kdy dojde k jedinému ‚vychýlení‘ vůči normě, což má to za důsledek, že je něco „divné” nebo dokonce ‚kvír‘ ” (Ahmed 2006: 66).

Materialita nezahrnuje pouze tělesnost, ale také světovost. Dekonstruktivní proces je složitý, mohou tu interagovat rozličné formy a konfigurovat tak prolínaní mnoho živočišných druhů, které procházejí kontinuálními změnami. O světě a těle přemýšlíme v souvislostech. Tato perspektiva nás vybízí k tomu, abychom uvažovalx o kvír materialitě a stávání sev oblasti vztahů i tak, že budeme překračovat hranice mezi lidským a víc-než lidským světem. Devalena Das odkazuje na Karen Barad a tvrdí, že „pokud je kvíření o úplném otevření se neurčitosti a přetváření organismů skládajících se do mnohočetných forem, spíše než o podporování dominantní kulturní logiky normálnosti” (Das 2024: 3), pak by se stávání se kvír nemělo týkat pouze lidí. Naopak by nás mělo vybízet k přehodnocení lidské i víc než lidské sféry. Jak můžeme překonat – a to nejen teoreticky – tyto četné vrstvy rozdílnosti a dát vzniknout stávání-se-vztahy?

Disciplíny jako je literatura, umění a filozofie se často snaží přehodnotit západní metafyziku a redefinovat pojem materiality. „Vytvářejme vzájemné vztahy, ne děti”, píše Haraway (2016: 164); „vytvářejme vzájemné vztahy, ne hranice”, navrhuje Preciado. Tato konference vyzývá k dialogu o tom, co jsme nazvali stávání-se-vztahy a co by Haraway nazvala sympoeisis, neboli „spoluvytváření” (making-with) (Haraway 2016: 60). Tyto představy implikují prolínaní, reciprocitu, vzájemné uznání a zodpovědnost. „Společné/kolektivní stávání se, psaní s, myšlení s” (becoming-with, writing-with, thinking-with): to jsou naše základní výzkumné cíle, kterými chceme dosáhnout tzv. „mírotvorných procesů”. Konference se bude věnovat následujícím otázkám: Jak mohou být rozdílnosti a jinakost pozitivně přepsány, dekonstruovány a přetvořeny? Jak nám pojem kvíření pomáhá přehodnotit a destabilizovat tyto diference? Jaké formy aliancí (a zlomu) vznikají proměnou materiality kvířením? Jaké materiální dopady mají tyto zkušenosti a jaké rekonfigurace se formují díky těmto interakcím? Jak se tato nová vztahová etika kvíření mobilizuje a jak by mohla vyřešit konflikty a posílit naši rezilienci?

Uvítáme příspěvky týkající se následujících témat, ale přijímáme příspěvky týkající se širší problematiky:

1. Materialita a gender: kvír a kvíření

Stát se kvír znamená rezignovat na binární zákony a jejich epistemologii. Představit si a vytvořit takový způsob myšlení a jednání vyžaduje vymanění se ze sexuální diference. Kvíření je proces spočívající v experimentaci, která otřásá normativními identitami. Co se děje s materialitou, když řekneme, že hmota se kvíří, nebo že v hmotě přebíhá kvíření? Jak můžeme definovat pojmy jako jsou kvír, gender a materialita ve souvislosti s tělesností a tělesním vztahováním se? Jak nám pojem kvír umožňuje překonat pojem genderové identity? Jak proces, ve kterém se stáváme kvír, nebo se ne/stáváme kvír identitou, redefinuje pojmy jako spolupatřičnost, spojenectví a diference? Jaké typy nových vztahování se vznikají? Jaké druhy rezistence vyplývají z pojmu kvír? Má proces kvíření nějaké diskurzivní strategie a strategie reprezentace?

2. Kvír hmota a ekologie: (neočekávaná) setkání s mnohotvárností jinakosti

Co tedy kvíření hmoty znamená? Jak můžeme aplikovat pojem kvíření na víc než lidské entity? Lze antropomorfní koncept kvíření aplikovat na hmotu? Možná to znamená, že pojem kvír by měl být nově definován prostřednictvím neantropocentrické kritiky. Jaké výzvy z toho vyplývají? Mohou mít víc než lidské entity „tělo“? Jak pak definujeme tělo, pokud dekonstruujeme rozdíl mezi lidským a mimolidským? Můžou být víc než lidské entity kvír? Jaké literární (či jiné) prostředky nám umožňují kreativně „překládat“ ekopoetické systémy jeden do druhého? Je fikce jedním z účinných nástrojů, jak si tato setkání představit a rekonfigurovat tak naši citlivost a vnímání? Jaké sympoetické principy se používají a jaké účinky vyvolávají?

3. Materialita a rasa: dekoloniální pojem kvír

Nový materialismus a předmětově orientovaná ontologie se snaží vymezit vůči eurocentrické logice, za což je kritizuje akademická obec pocházející z mimozápadních oblastí. Jejich přístup nazývají „koloniálním projekt západní ontologie”, který čerpá z indogenních konceptů, aniž by zdroj inspirace přiznal. Tato debata však není pouze teoretická: týká se také koloniálního kapitalismu neboli extraktivního kapitalismu, který dodnes vykořisťuje území v marginalizovaných částech světa. Jak můžeme dekolonizovat environmentalismus a zároveň zohlednit kvír úhel pohledu? Jaké možnosti nabízí setkání pojmu kvír a dekoloniálního myšlení? Jaké formy myšlení/psaní/tvorby nabízí dekoloniální kvír perspektiva? Co může pojem kvír znamenat v postkoloniálních kontextech, ale také v kontextech postsovětských kultur nebo ve středoevropském kontextu, a jaké jiné podobné pojmy bychom mohlx používat místo něj? Jaká je kritika univerzalismu založená na pojmu kvír? V posledních letech vznikly texty, které uvedly pojem kvír do vztahu s dekoloniální zkušeností a poukázaly na možné problémy v aplikaci tohoto pojmu v mimoevropském kontextu. Je potřeba přijít s novou verzí pojmu kvír, která by zohlednila postkoloniální perspektivy?

4. Materiální dopady: současné kvír strategie v politické praxi

Jaké strategie bychom mohlx zavést pro řešení současných politických problémů? Jaké možnosti politické angažovanosti dnes kvír teorie nabízí? Jak tato teorie zpochybňuje a problematizuje politiku identit? Může pojem kvíření zabránit vymezující politice identit v LGBTQI+ komunitách a jakým způsobem? Je zapotřebí utvořit širší koalici, která by rekonfigurovala intersekcionalitu mezi pojmem kvír a třídou, rasou, národem či etnicitou? Jak nám může kvír politika pomoci vyhnout se ideologickým tendencím, jako jsou homonacionalismus nebo pinkwashing?

Abstrakt v angličtině o rozsahu 300-600 slov a krátký životopis prosím posílejte na adresu queermateriality@gmail.com. Návrhy předkládejte nejpozději do 31. října 2025. Projekty se nemusí striktně omezovat na výše uvedená témata, přijímáme i příspěvky, které s daným tématem souvisejí šířeji.

Orientační seznam literatury

• Ahmed, Sara, Queer Phenomenology: Orientations, Objects, Others, Durham, Duke University Press, 2006.
• Bourcier, Sam, Sexpolitiques. Queer zones, Paris, Éditions Amsterdam, 2018.
• Butler, Judith, Who’s Afraid of Gender?, Toronto, Ontario, Random House, 2025.
• Bradway, Tyler, Freeman, Elizabeth (ed.), Queer Kinship. Race, Sex, Belonging, Form, Durham, Duke University Press, 2022.
• Bogdan Popa, De-centering Queer Theory. Communist Sexuality in the Flow During and After Cold War, Manchester University Press, 2021.
• Gang, Mary N., Towards the Queerest Insurrection, London, Pattern Books, 2021.
• Ghaziani, Amin, Imagining Queer Methods, New York, New York University Press, 2019.
• Gill, Rosalind et Christina Scharff, New Feminities: Postfeminism, Neoliberalism and Subjectivity, London, Macmillan, 2011.
• Halberstam, Jack, The Queer Art of Failure, New York, Duke University Press, 2011.
• Halberstam, Jack, José Esteban Muñoz, David L. Eng (ed.), What′s Queer about Queer Studies Now?, New York, Duke University Press, 2005.
• Mortimer-Sandilands, Catriona, and Bruce Erickson, Queer Ecologies: Sex, Nature, Politics, Desire, Bloomington: Indiana University Press, 2010.
• Muñoz, José Esteban. “Theorizing Queer Inhumanisms: The Sense of Brownness.” GLQ: A Journal of Lesbian and Gay Studies 21.2 (2015): 209-210.
• Preciado, Paul B., Un Appartement sur Uranus, Paris, Points, 2021.
• Puar, Jasbir K., Terrorist Assemblages: Homonationalism in Queer Times, Durham: Duke University Press, 2017.
• Todd, Zoe. “An Indigenous Feminist’s Take on the Ontological Turn: ‘Ontology’ is Just Another Word for Colonialism.” Journal of historical sociology 29.1 (2016): 4-22.
• Sedgwick, Eve K., Touching Feeling: Affect, Pedagogy, Performativity, Durham, Duke University Press, 2003.
• Zappino, Frederico, Communisme queer, Pour une subversion de l’hétérosexualité, Paris, Éditions Syllepse, 2022.