Samuel Beckett ve střední Evropě. Režie a recepce jeho díla navzdory cenzuře.
Zveme všechny badatele, jež se zaměřují na Samuela Becketta a na divadlo ve střední Evropě, na seminář, který proběhne v dubnu v CEFRESu a na Karlově Univerzitě. Ten se bude zabývat tím, jaké politické, estetické a někdy též právní a společenské otázky mohou souviset s divadelními texty, přičemž hry Samuela Becketta budou pojednány jako případová studie.
Kdy: čtvrtek 20. a pátek 21. dubna 2023
Kde: knihovna CEFRESu a Univerzita Karlova
Organizuje : CEFRES ve spolupráci se Sorbonnou, Univerzitou v Bordeaux a Univerzitou Karlovou
Jazyk: Angličtina
Organizátoři: Alice Clabautová, Charles Guillorit
Datum pro zasílání abstraktů: 31. ledna 2023
Abstrakt
Hry Samuela Becketta se počínaje padesátými léty prosazovaly na všech mezinárodních divadelních scénách. Hry jako Čekání na Godota, Konec hry či Happy Days se staly součástí kánonu a ve většině divadel bylo možné shlédnout nejen je, ale spatřit i vliv, který s sebou nesly. Beckett, který sám sebe nazýval avantgardistou a pohyboval se na okraji tradičního divadla, byl ve svých počátcích považován za absurdního, dnes je ale pokládán za autora, jehož hry spoluutváří divadelní repertoáry. Nicméně v zemích za železnou oponou byl Beckett persona non grata a jeho díla často podléhala silné cenzuře – v některých zemích tomu tak bylo až do velice nedávné doby. Tato politická cenzura – jejíž míra byla v každé zemi odlišná – příchod jeho díla zpomalila, což mělo nepochybně dopad rovněž na jeho recepci. Do jaké míry bylo v zemích bývalé komunistické střední Evropy příchodu Beckettova díla zabraňováno, a jak moc byl tento příchod zpomalován a zatajován? A do jaké míry může být toto patrné v režiích jeho děl a při jejich četbě? A jak tomu můžeme rozumět?
Odlišně tomu bylo ve Francii a Anglii. Tam Beckettovo divadlo oficiální politické cenzuře podrobováno nebylo, ale doléhaly na něj následky institucionální a estetické rigidity. Těm je vystavil dramaturg, který si je sám stanovil. Beckett si utvořil představu o tom, jak mají být jeho dramata hrána, a během svého života neváhal zakázat jakoukoli produkci, která této představě neodpovídala. Beckettovi pokračovatelé šli v jeho stopách a tuto estetickou rigiditu udržují až dodnes, což vyvolává mnohé otázky související s intelektuálním vlastnictvím divadelních her. Jsou ale produkce Beckettových her zatěžkány pouze nyní již tradiční estetikou, která je dědictvím z padesátých let? Nebylo určitým druhem cenzury již to, že pro režiséry bylo nesmírně těžké přijít s naprosto novým zpracováním, aniž by vystavili inscenaci nebezpečí zákazu uvádění?
Nicméně ve střední Evropě měli Beckettovi následovníci nad uváděním produkcí moc menší, a tak se zde vedle tradičních režií se objevovaly i režie zcela neotřelé. Jak velký vliv měla tradiční beckettovská režie na divadlo ve střední Evropě? A do jaké míry tyto inovativní režie oživují a obohacují čtení Becketta v dnešní Evropě? A konečně, je rozdělování Evropy na Evropu východní a západní stále relevantní i v době po konci komunismu?
Abstrakty v rozsahu tří set slov zasílejte na adresu beckettineurope@gmail.com a uveďte, zda budete chtít zajistit ubytování.
Vybrané kandidáté poprosíme o zaslání textů jejich příspěvků nejpozději dva týdny před zahájením semináře. Tyto texty pak budou k dispozici ostatním účastníkům během semináře a mohou sloužit jako podklad pro pozdější publikaci.
Hlavní přispěvatelé : Alice Clabautová, Charles Guillorit