Archiv rubriky: Calls for Papers

CFP – Budoucnost prasat 1: Opětovné jednání o “divočině” ve světech více než lidských

Workshop

Organizovaný výzkumným týmem projektu Bewildering Boar – Aníbal Arregui, Luděk Brož, Marianna Szczygielska, Virginie Vaté a Erica von Essen (Swedish University of Agricultural Sciences)
Datum
: 16.-17. října 2018
Místo: bude upřesněno
Jazyk: angličtina

Popular media reports reveal that in many places of our planet animals considered “wild” attract significant public attention as they (re)enter into what we used to think were almost exclusively human habitats. Pokračování textu CFP – Budoucnost prasat 1: Opětovné jednání o “divočině” ve světech více než lidských

Diskuse o normách vědeckého psaní

Datum a místo: 23.-24. května 2018, Praha
Uzávěrka pro podání přihlášek: 2. dubna 2018
Organizátor: Julien Wacquez (EHESS, CESPRA, CEFRES)
Partneři: CEFRES, EHESS (Paris), Filozofický ústav AV ČR, Univerzita Karlova
Jazyk: angličtina

Tento workshop je otevřen mladým vědcům (doktorandům a postdoktorandům) věnujícím se různým disciplínám buď ve Francii nebo v zemích Visegrádské čtyřky, stejně tak vědcům z týmu CEFRES. Žádáme Vás o poslání návrhu do diskuse (CV, abstrakt dlouhý cca 300 slov, opatřen názvem) na: julien.wacquez@cefres.cz.

Náš workshop bude probíhat dva dny:

Pokračování textu Diskuse o normách vědeckého psaní

Voltaire mezi Rýnem a Dunají (18. – 19. století)

Voltairovy dny

Uzávěrka přihlášek: 20. února 2018
Pořadatel: Guillaume Métayer (CELLF – CNRS)
Partneři: CELLF (UMR 8599), Société des Études Voltairiennes, CEFRES, CERCLL (Univerzita Julese Verna, Pikaride)
Kdy a kde: 22. – 23. června 2018, Univerzita Paris-Sorbonne
Jazyk: francouzština a angličtina
Kontakt: gme.metayer@gmail.com

Nikdo mezi osvícenskými francouzskými spisovateli a filozofy neměl tak rozsáhlé vztahy s německy mluvícím světem jako Voltaire. Vedle mnoha pobytů v Německu a  dobře známého jmenování komorníkem Fridricha II. na pruském dvoře pobýval Voltaire také v Gotě a Cáchách. Jeho návštěvy, vztahy a především četby inspirovaly mnoho nejrůznějších děl, mezi něž patří i Candide (1759). Vestfálsko bylo také filozofickou inspirací pro významnou kapitolu Eseje o mravech a duchu národů (L’Essai sur les Mœurs ) (1756) a Voltaire napsal na žádost princezny Sasko-Gothajské další a podrobnější historický výčet nazvaný Annales de l‘Empire (1753). Historie války (L’Histoire de la guerre) z roku 1741 (obsažená v Précis du Siècle de Louis XV) také bere v potaz tuto politickou a kulturní jednotu s jejími měnícími se hranicemi. Jako historik se Voltaire zabýval zásadními tématy, jako je boj mezi temporálními a duchovními silami – zejména mezi papežstvím a Svatou říší, reformací a obšírněji evropskou politickou a náboženskou identitou.

Voltairův intenzivní zájem o Německo je ovšem nejednoznačný: zajímá se o říšskou politiku, historii a naději spojenou s příchodem “krále filozofa” v Berlíně na úkor německé literatury, jazyka a umění, kterými pohrdá. Tato nekonzistentnost vysvětluje složitou a polemickou povahu Voltairova ohlasu v německy mluvícím světě. Ze začátku převládali jeho příznivci, jejichž chválu ale s několika výjimkami (Schiller, Goethe, Heine) brzy vystřídala kritika reprezentantů německého literárního a filozofického obrození. Dokonce ještě před nástupem romantismu udal Lessing tón této kritické tradici, ve které pokračoval i August Wilhelm Schlegel. Teprve od sedmdesátých let devatenáctého století s přehodnocením Davida Friedricha Strausse, Dubois-Reymonda a především Nietzscheho, začíná postava Voltaira utvářet základní kámen evropského Osvícenství.

Interakce mezi Voltairovým německým pohledem na svět a německým (později středoevropským) přijetím filosofa- spisovatele bude jádrem této konference, konající se čtyřicet let po konferenci v Mannheimu*. Příspěvky zabývající se studiemi příjmu, cirkulace a překladu nebo seminárními monografiemi a týkající se obou dimenzí tohoto hermeneutického “Wechselwirkungu” budou vítány. Osud Voltairovy myšlenky v  Rakousku ( především Maďarsko a Galicie) by také nabídl velmi zajímavé případové studie.

Voltaire und Deutschland. Quellen und Untersuchungen zur Rezeption der Französischen Aufklärung. Internationales Kolloquium der Universität Mannheim zum 200. Todestag Voltaires [Mannheim, 1978], Stuttgart 1979.

Když všechny cesty vedly do Paříže. Umělecké výměny mezi Francií a střední Evropou v 19. století

Uzávěrka podání přihlášek: 18. března 2018
Organizátorky: Kristýna Hochmuth (UDU FF UK, NG) a Adéla Klinerová (UDU FF UK, EPHE, CEFRES)
Partneři: CEFRES, UDU FF UK, UDU AV ČR, NG
Datum a místo konání: 26.–27. června 2018, AV ČR, Národní 1009/3, Praha 1, sál 205
Jazyky: francouzština, angličtina

PRAKTICKÉ INFORMACE

Workshop, otevřený doktorandům, postdoktorandům a mladým badatelům pořádá Francouzský ústav pro výzkum ve společenských vědách (CEFRES) spolu s Ústavem pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (ÚDU FF UK), Národní galerií v Praze (NG) a Ústavem dějin umění Akademie věd České republiky (ÚDU AV ČR). Událost bude zahájena přednáškou našeho hosta, profesora Marka Zgórniaka (Ústav dějin umění, Jagellonská Univerzita, Krakov ) a doplněna doprovodným programem určeným všem účastníkům.

Pokračování textu Když všechny cesty vedly do Paříže. Umělecké výměny mezi Francií a střední Evropou v 19. století

CFP – Ne/způsobilost, “postižení” a hendikep ve společenských a humanitních vědách

 Interdisciplinární workshop

Organizátoři: Kateřina Kolářová (FHS UK), Martina Winkler (Christian-Albrechts-Universität, Kiel), Filip Herza (FHS UK / CEFRES), Kamila Šimandlová (FHS UK)
Kdy
: 17. 2. 2018
Kde: Akademické Centrum, Husova 4a, Praha 1
Jazyk: Česky
Zasilání příhlášek do: 20. 12. 2017

Konceptualizace zdraví a nemoci, biologické prekarity, forem stigmatizace, hendikepu a znevýhodnění zásadně ovlivňují humanitní i sociálněvědné diskuze. Cílem workshopu je nabídnout fórum k diskuzi o různých teoriích tělesnosti a možnostech interdisciplinárních přístupů. Workshop usiluje o prohloubení dialogu mezi disability studies a dalšími obory humanitních a společenských věd. Nabízíme prostor k interdisciplinárnímu dialogu o tématech, která již v českém prostředí ve vztahu ke zdraví, ne/způsobilosti, postižení a hendikepu rezonují a zároveň usilujeme o otevření diskuze k tématům prozatím opomíjeným. Vítáme především intersekcionální konceptualizace, které budou kategorie zdatnosti, zdraví a nemoci, mentální, tělesné a senzorické jinakosti vztahovat ke kategorizacím genderových a etnických vztahů, stejně jako sociálnímu statusu, třídě, věku, sexualitě a dalším relevantním kategoriím diference a moci.

Zvláště, nikoliv ale výlučně, vítáme příspěvky, které budou tematizovat:

  • Kulturní reprezentace a kulturní praxe těla, zdraví, nemoci, postižení a jejich historické proměny
  • Formování a mechanismy udržování symbolického řádu ne/způsobilosti a postižení a jejich narušování v minulosti i současnosti
  • Morální ekonomie postižení a koncept sociálního státu mezi státně socialistickým zřízením a postsocialismem
  • Politiky postižení ve vztahu k post-/kolonialitě
  • Transnacionální překlady politik postižení a jejich dynamika
  • Zdraví jako morální imperativ
  • Proměna expertních diskurzů, formování laických a kolektivních forem expertízy v 19. až 21. století.
  • Podoby emancipačních diskurzů, strategií a platforem
  • Politiky inkluze a formy sociálního vyloučení
  • Ústavní péče a proces de-institucionalizace
  • Formování biopolitik postižení
  • Intersekcionální metodologie

V případě zájmu o účast na připravovaném workshopu, zašlete abstrakt příspěvku nejpozději do 20. prosince 2017 na adresu: Kamila Šimandlová, simandlova@outlook.com Do předmětu uveďte: „Workshop postižení“.

Workshop je organizován v rámci mezinárodního projektu “(Post)Socialistická modernita a proměny sociálních a kulturních politik “postižení”, podpořeného Grantovou agenturou České republiky a Deutsche Forschungsgemeinschaft, který je realizován na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Na organizaci workshopu se spolupodílí CEFRES a Sociologický ústav AV ČR.

CFP: Myšlenky a slova – Filosofie z hlediska rukopisů a archivů

Myšlenky a slova: Filosofie z hlediska rukopisů a archivů – Metodologie, dějiny a perspektivy

Organizátoři: Benedetta Zaccarello (CEFRES)
Datum a místo: 7.-9. června 2018 v Praze
Uzávěrka podání přihlášek: 21. ledna 2018
Jazyk: anglicky
Partneři: ITEM, IMEC, Archiv Jana Patočky (AV ČR), FHS UK

Prosíme, abyste návrhy příspěvků (název a abstrakt v délce 300 slov) zasílali spolu s bio-bibliografickým profilem na adresu benedetta.zaccarello@cefres.cz.

Philosophy is written, practiced, lived through: it is the translation of the experience of a thinking subjectivity in a conceptual alphabet and a verbal fabric. The I of philosophy is a chimera whose head tickles the heights of abstract concepts and universal discourses, while its body is grounded in the lived experience. At the hinge between these two realms called for by the speculative effort, stands the verbal material. Its meaning can only be determined taking into account its relationship to its contexts, the writing and reading practices surrounding it, the horizons of significations and even the implicit polemical charge which characterizes every philosophical contention. Likewise, the specificity of each theoretical expression is both the sine qua non condition for the perpetuation of a discipline looking to evolve and transcend its own categories, and the most subjective and personal aspect of a work that traditionally aims at the “neutrality” of abstraction.

The “making of a philosophical text”, including its cultural features and societal contingencies, challenges the representation of the discipline’s history as a series of abstract findings and innovative intuitions that constitute the landmarks of our paradigms. The philosopher who writes is the first inclined to erase the complex intricacies of the negotiations between existence and theory, between conceptual inventiveness and shared vocabulary inherited from a centuries-old tradition. Yet it is obvious that the dynamics of philosophy production and reception are a complex phenomenon whose writing nature is a crucial stake.

As reminded by Derrida reading Paul Valéry, such dimension of the philosopher’s work is constantly and almost physiologically overlooked in the representations of the discipline’s aims. Strong borders seem to delimitate fields renowned to be dissimilar, if not incompatible: philosophy and literature are therefore often seen as rival siblings, and their respective horizons do not take easily into account some elements that turn out to be indispensable to understand—from a dynamic, historical-cultural point of view—the production of theoretical prose. Likewise, and opposite to the tradition of the Romantic period for instance, intellectual work rarely binds philology and philosophy.

For all these reasons, the philosophical manuscript is an odd object that has only recently started to receive proper appraisal. In Europe nevertheless, the creation of archive centers gathering major philosophical data—such as Nietzsche, W. Benjamin or Kierkegaard—has sustained the memory of philosophical writing and enabled such “arches” to cross time waiting for the moment when, partly thanks to the development of digital humanities, these materials could get a much deserved attention. Thanks to the editing of philosophical manuscripts, the information contained by such media beyond the text itself turns out to be manyfold. The ontology that vitalizes and structures the hermeneutical gesture behind the work on manuscripts is indeed different. Such perspective enables to look at the evolution of a theoretical thought as a living and specific adventure, and the history of the discipline a dynamic, manifold and choral process. Still, not all the documents, as dispersed and little known traces of the philosophical practices, can be turned into books and remain hidden to the public eye. But it is beyond doubt that accessing these archives often enables to better understand the appearance, the method, the approach and even the sources, along with the polemical targets and the hints that published books tend to excise or dim.

Often only the specialists working on the critical edition of the works of a thinker-writer, or the archivists in charge of a fund are able to develop knowledge from such materials: working on archives demands time, and it does not match the rhythms imposed today to research and intellectual production. Therefore creativity expressed by researchers as they come up with ad hoc tools to publish or interpret a set of manuscripts has not yet been subjected to a comparative approach aiming at setting common methodological principles. If genetic criticism has developed since the 1970s an important set of tools and philological methodology specific to the study of writers’ manuscripts, little has been done to elaborate guidelines when dealing with philosophical archives.

This conference aims at establishing a dialogue between specialists from various countries and continents who have worked on different corpus so to sketch a few first methodological lines and establish a collaborative pioneer network. The publication of the conference proceedings should be a first cornerstone of this new consortium.
As the history of several philosophical archives and their anchoring in history as such, we hope to shed some light on these places as knowledge sources and field training and to advocate for the inclusion of such materials for a new approach to the history and the exegesis of theory.

V rámci konference se budou pořádat čtyři panely:

1 – Archives’ History/Histories. We welcome contributions dealing with the history of philosophical archives as institutions and how they became embedded in the cultural and social landscape of their time. On the other hand, the history of philosophy that can be reached through working on manuscripts shall be tackled.

2 – Conservation & Edition. The aim is to collect the testimonies of various specialists who have worked as curators and/or editors of philosophical manuscripts to better understand the specific challenges they may have met with each specific theoretical writing.  Issues pertaining to the digitalization of theoretical funds and to the intelligibility of its objects will also be addressed. We welcome papers on paradigmatic cases that can also fit within the 3rd type of propositions below.

3 – Editions & Exegesis: approaches and methodologies. Several contributions and a round table should open common methodological perspectives from the observation of several philosophical corpus. We aim at sketching a guideline applied to philosophical manuscripts, whether from the point of view of interpretation or of publishing.

4 – The Archives of Theory. This last panel aims at collecting propositions dealing with theoretical corpus outside philosophy, sic as literary theory, art history, science history, semiotics… This comparative perspective should bring up the specificities of this type of documents in their relation to the philosophical materials.