(Ne)Přítomnost Židů v městském prostoru: Cheb ve vrcholném středověku

Pátý seminář CEFRESu
Mezioborový seminář si klade za cíl otevírat diskusi o vědeckých metodách, přístupech a konceptech. Účastníkům umožňuje vzájemně porovnávat své vědecké přístupy a seznamovat se s aktuálními tématy výzkumu napříč obory humanitních věd. 

Místo konání: knihovna CEFRESu, Na Florenci 3, Praha 1
Datum: úterý, 28. ledna 2025, 16:30
Jazyk konání akce: angličtina
Registrace: cefres[@]cefres.cz

Seminář povede
Kajetán Holeček (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze)
Diskutující: Petr Gibas (Sociologický ústav AV ČR)

Abstrakt

Dějiny Židů v předmoderní společnosti nabízí mnohé způsoby k vědeckému zkoumání. Tradičně se badatelé zaměřovali na fyzickou přítomnost Židů ve společnosti, s důrazem na existenci židovských komunit na konkrétních místech, setkávání s jinými Židy, křesťany či muslimy, ekonomickou roli, či právní postavení ve společnosti. Ve svém výzkumu jsem však zvolil jsem jiný přístup k poznávání ději Židů, a to prostřednictvím židovské zkušenosti v městském sociálním prostoru. Jako příklad jsem si zvolil město Cheb, v němž od 13. do 15. století existovala početná a významná židovská komunita.

Sociální prostor středověkého města nelze chápat pouze jako geografickou či topografickou kategorii, neboť se jedná o spletitou síť vzájemných mezilidských vztahů, z nichž sociální prostor vzniká. Na základě Lefebvrovy analýzy tvorby sociálního prostoru se ve svém výzkumu zaměřuji na to, jak se tomto procesu podílelo židovské obyvatelstvo. I když je, jako v mnoha jiných případech, historie židovské komunity v Chebu poznamenána četnými diskontinuitami, nevnímám to jako překážku, ale právě naopak – prostřednictvím v různé míře existujícího antagonismu mezi křesťanskou a židovskou společností se akcentuje význam (ne)přítomnosti ve tvorbě sociálního prostoru.

Hranice mezi přítomností a nepřítomností Židů v sociálním prostoru středověkých měst se totiž ukazuje jako velmi nejasná. Přítomnost Židů (nebo jakékoli jiné sociální skupiny) znamená převážně aktivní podíl na utváření prostoru, a to zejména prostřednictvím každodenní činnosti, každodenního mezilidského kontaktu. Naproti tomu jejich absence neznamená úplné opuštění či zmizení z prostoru; spíše odhaluje jejich pasivní roli, která přesto nadále utváří sociální prostor prostřednictvím způsobů, jimiž je nepřítomnost vnímána a reflektována okolím.

Svou presentaci rozdělím do tří částí: nejprve představím svou badatelskou otázku, kterou formuluji následovně: „Jaká byla zkušenost Židů s chebským městským prostorem? Jak se na tvorbě sociálního prostoru středověkého města podílela židovská (ne)přítomnost?“ Následně rozvinu svůj metodologický přístup, jenž se zakládá jednak na práci H. Lefebvra The Production of Space, jednak na tom, jak ke zkoumání (ne)přítomnosti přistupuje kulturní geografie. V poslední části pak na vybraných konkrétních příkladech představím, jak tuto metodologii aplikuji na výzkum středověké společnosti. Domnívám se, že přes veškerá specifika, která se k období středověku i k dějinám Židů váží, může tento výzkum poukázat na procesy, jež nejsou cizí ani společnosti soudobé.