Mezi Polskem a Osmanskou říší.
Arménské kroniky z Ukrajiny v období Třicetileté války

V rámci pátého sezení mezioborového frankofonního semináře CEFRESu 2024-2025 Mapa a hranice budeme zkoumat otázku samotného vymezování a znázorňování (území, období, trajektorie), tedy budeme uvažovat o mapě a hranicích skrze vzájemné prolínání výzkumných oblastí, jimiž se jednotliví účastníci zabývají.

Kde: CEFRES, Na Florenci 3, Prague 1
Kdy: 28. března, 2025, 10 hod.
Jazyk: francouzština

Host: Petra Košťálová (Etnologický ústav, Akademie věd ČR)
Diskutující: Radu Paun (CERCEC/CNRS) a Laurent Tatarenko (CCFEF, Varšava)

Abstrakt

Příspěvek s názvem „Mezi Polskem a Osmanskou říší: Arménské kroniky z Ukrajiny v době třicetileté války“ se zaměřuje na kroniky arménské diaspory ze šestnáctého a sedmnáctého století pocházející z území Polska a Litvy (známé jako Republika obou národů nebo Rzeczpospolita). Texty jsou psány buď dobovou arménštinou, nebo tureckou variantou jazyka kipčak (arménsko-kumánsky, arménsko-kipčaksky).

Předmětem diskurzní analýzy budou zejména kroniky a kolofony Lvova (Simeon Lehatsi), kroniky Kamence Podilského (Oksent a Jan Kamenci) a Kaffy (Chačatur Ghrimetsi) atd. Výše uvedené prameny mohou poskytnout perspektivu pro pochopení bouřlivého období třicetileté války, osmanských tažení proti Rzeczpospolité a následných zásahů Švédska v regionech střední Evropy, známých jako „druhé severní války“. Společně s „ menšími“ kronikami sepsanými Simeonem Lehatsim / Simeonem Polským (z perspektivy města Zamość a Lvov) odhalují válečné vzpomínky arménských kněží z Kamjance nebo krymského Kaffy komplikované dějiny tohoto specifického regionu a dále přispívají k formování symbolického prostoru arménské diaspory. Tyto kroniky navíc odpovídají období známému jako Velký útěk (Great Flight – jak ho vnímají osmanské dějiny) a z euroasijské perspektivy období „Malé doby ledové“. Zdůrazňují tak propustnost hranic (resp. závažnost prahu/liminality), zahrnují zajímavé etnografické aspekty a odhalují některá kodifikovaná společná loci.

Textová analýza primárních pramenů ze srovnávací historické perspektivy může být přínosná nejen pro historiky, ale také pro etnology, antropology, odborníky na dějiny náboženství, lingvisty, badatele v oblasti srovnávací literatury a mnoho dalších. Arménské kroniky a kolofony z území Rzeczpospolité, které ve svém velkém množství zachytily zrozkvět Lehahayerů (polských Arménů) v 16. a 17. století, by mohly čtenáři umožnit nahlédnout do každodenního života arménské diaspory ve městech jako Lvov/Lemberg, Kamenec Podolský nebo Zamość. Dochované arménské soudní (datastan) záznamy obsahují četné závěti, obchodní smlouvy, předmanželské smlouvy apod. Kromě toho polští Arméni psali – díky svému knižnímu kultu a důrazu na historiografii – také kroniky, kolofony a cestopisy. Tyto prameny nabízejí mnoho zajímavých informací o specifickém postavení lehašské komunity v rámci polských městských center, o jejím boji za zachování dřívějších privilegií a o její spolupráci i soupeření s jinými menšinami (židovskou, řeckou) i většinou (především polskou a německou měšťanskou vrstvou).

Obecně mohou primární prameny obsahovat i takové prvky (zajímavé pro antropology), jako je vyobrazení vymítání zlých duchů z těla ženy v poporodním období, výskyt vlkodlaků, popis zázraků v 17. století, hledání azylu či záchranu odsouzence před šibenicí mladou dívkou, která přes něj přehodila svůj závoj (později „zprostředkované“ spisovatelem Henrykem Sienkiewiczem v jeho slavné knize Teutonští rytíři). Kronika Oksenta a Hovhannese z Kamence obsahuje podrobný popis bitvy o pevnost Chotín mezi osmanskými vojsky a vojsky Rzeczpospolité. Současně je tato bitva líčena v soudobých kronikách polských šlechticů. Kroniky se odehrávají na pozadí třicetileté války, období osmanského „Velkého útěku“ a v širším kontextu „Malé doby ledové“. Tyto kroniky lze také považovat za nepostradatelné prameny nejen při formování ukrajinských a polských dějin, ale v širším kontextu i střední a východní Evropy a Balkánu.

O autorce

Doc. Petra Košťálová, Ph.D. vystudovala obor armenistika-etnologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V současné době působí jako odborná asistentka na Katedře východoevropských studií (FF UK). Ve svém výzkumu se zaměřuje na etnicitu, stereotypy a kolektivní paměť s důrazem na kavkazský region (zejména arménskou historii, literaturu a kulturu). Její hlavní oblastí výzkumu je textová analýza arménských primárních pramenů z 16. až 18. století (kroniky, kolofony, cestovní zprávy). Je autorkou následujících monografií: The Stranger On the Road: Simeon from Lviv as the First Known Backpacker Travelling to Ottoman Empire (2024, anglicky), Šimon Polský, Putování 1608-1618: cestopis a kroniky arménského poutníka (2016), Arménské kroniky od jezera Van. 16. ‒ 18. století (2011), Stereotypní obrazy a etnické mýty: kulturní identita Arménie (2012), L’image de l’Autre dans les chroniques arméniennes (2010, francouzsky) and Písně země Nairi: Lidové a trubadúrské písně středověké Arménie (2006); a spoluautorkou knih: Katastrofa křesťanů: likvidace Arménů, Asyřanů a Řeků v Osmanské říši v letech 1914-1923 (2017) and Dějiny Arménie (2023).

Kompletní program semináře pro rok 2024/25 viz zde.