Přednášku v rámci semináře o soudobých dějinách Židů organizovaného Masarykovým ústavem a Archivem Akademie věd České republiky ve spolupráci s Pražským centrem židovských studií a CEFRES přednese Elizabeth Anthony (US Holocaust Memorial Museum).

Místo: knihovna CEFRESu, Na Florenci 3, 110 00 Praha 1
Čas: 17:30-19:00
Jazyk: angličtina

Abstrakt

90 % z celkového počtu 200 000 rakouských Židů žilo před Anšlusem ve Vídni. Byli to ti, kteří se za rakouské Židy sami považovali nebo je tak označila „rasová” politika Národně socialistické strany Rakouska. Asi 130 000 Židů se podařilo uprchnout, nacisté zavraždili nejméně 65 000. Do 8. května 1945 zůstalo v hlavním městě méně než 6 000 přeživších. Někteří z těch, co přežili, vyšli ze svých úkrytů po dobytí města sovětskou armádou a krátce nato se k nim připojili i ti, kteří přežili internaci v koncentračních táborech. Většina rakouských Židů žijících za války v exilu zůstala v zahraničí. Přesto se několik tisíc Židů z exilu vrátilo, aby obnovili svoje životy ve Vídni.

Proč se znovu vrátili do země, ze které byli deportováni či vyhnáni?Proč se rozhodli žít mezi bývalými krajany, kteří na ně nečekali a ani si nepřáli jejich návrat? Co od Vídně očekávali? S čím se ve Vídni setkali? A proč tam vlastně zůstali?

Tato prezentace nám objasní různé koncepty rodinného, politického a profesionálního domova, jenž podnítily skupinu vídeňských Židů k ​​návratu do jejich rodného města. Bude analyzovat tyto návraty a příležitosti, kterých se přeživší chopili, aby bezprostředně po válce pomocí nezávislosti obnovili svoje emocionální, politické a profesionální vazby k vídeňské společnosti.