Přednáška Benjamina Frommera (Northwestern University, Evanston) v rámci semináře Soudobé dějiny Židů, který pořádá Ústav pro soudobé dějiny AV ČR a CEFRES ve spolupráci s Masarykovým ústavem AV ČR.
Kde: kihovna CEFRESu, Na Florenci 3, 110 00 Praha 1
Kdy: 17:00-18:30
Jazyk: anglicky
V momentě, kdy nastupovali Židé z Čech a Moravy na transporty do nacistického ghetta v Terezíně, bylo jich už hodně, ne-li většina, donuceno opustit své domovy, a dokonce i domovská města. Počínaje útěkem z okupovaných Sudet na podzim roku 1938, z oblasti, přes kterou se Židé často a opakovaně v následující polovině dekády přesouvali. Občas se jednalo o přesun dobrovolný, ve snaze o zjednodušení emigrace nebo o únik z oblastí, kde docházelo k obzvláště kruté perzekuci. Stále více se však Židé stávali oběťmi příkazů k vystěhování a odsunu, jimiž nacisté ve jménu své politiky usilovali o to, aby byly budovy, čtvrti a dokonce i celá města /Judenfrei/, a o vyřešení údajné bytové krize. Učenci se zaměřili na konfiskaci nejcennějšího majetku a jeho přerozdělení mezi Němce, ale zastánce těchto vystěhování a odsunů a lidi, kteří z nich měli užitek, rozhodně nenajdeme pouze mezi okupanty. Tato násilná migrace přispěla ke zchudnutí a k izolaci svých obětí, a tím i k jejich konečné deportaci z Protektorátu.