Přednášku v rámci semináře o soudobých dějinách Židů organizovaného Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR ve spolupráci s Masarykovým ústavem přednese Karolina Szymaniak (Vratislavská univerzita).

Místo: knihovna CEFRESu, Na Florenci 3, 110 00 Praha 1
Čas: 17:30-19:00
Jazyk: angličtina

Když v roce 1988 básník Marcin Świetlicki formuloval ve své dnes slavné básni ostrou kritiku rétoriky kulturní opozice, napsal: “Místo toho, aby řekli: Bolí mě zuby, jsem hladový, jsem osamělý (…) / říkají tiše: Wanda / Wasilewska, Cyprián Kamil Norwid, / Józef Piłsudski, Ukrajina, Litva / Thomas Mann, Bible a nakonec cosi nepatrného v jidiš“. Jak ukázala Eugenie Prokop-Janiec, v 80. letech se jidiš stalo součástí nezávislé kultury a jeho používání se stalo formou odporu. Ale co bylo toto nedefinované “nepatrné cosi” a jaká tradice podporovala jeho přítomnost v polském diskurzu? Jaký význam a jaký obsah mu byl svěřen? Jak se tato tradice podepisuje na současných představách o polské židovské minulosti a na způsobu, jakým píšeme o kulturní historii v Polsku?

Přednáška bude probíhat formou diskuse o stávajících a dalších možných přístupech ke studiu polsko-jidišských kulturních výměn ve 20. století, dále o jejich mezích a důsledcích. Jedná se o pracovní prezentaci na probíhajícím projektu. Nahlédnutím do historie polsko-jidišských kulturních vztahů, jejich diskurzu a jejich interpretování skrze různé pohledy na kulturní studie, se výzkum snaží navrhnout další způsoby konceptualizace dějin kultury v Polsku. Tento přístup zohledňuje aspekty menšin, respektuje jejich nezávislost a vytváří prostor, ve kterém se toto “nepatrné cosi” stává komplexním polyfonním jevem, který má svá vlastní pravidla.