ředitel CEFRESu

CV: pdf verze zde

Jérôme Heurtaux je od září 2018 detašovaným pracovníkem francouzského Ministerstva zahraničních věcí a ředitelem Francouzského ústavu pro výzkum ve společenských vědách (CEFRES) v Praze. Od roku 2008 se jako maître de conférences na univerzitě Paris-Dauphine věnuje politické sociologii změn režimů, především ve střední Evropě (Polsko) a v zemích Maghrebu (Tunisko). V letech 2013-2017 byl zaměstnán jako vědecký pracovník tuniského Ústavu pro výzkum soudobého Maghrebu (IRMC, Institut de recherche sur le Maghreb contemporain). Mimo to působil jako vyučující a koordinátor semináře společenských věd francouzské EHESS (École des hautes études en sciences sociales) ve Varšavě. V roce 2016 založil a do roku 2018 vedl putovní doktorskou školu pro studium společenských věd v severní a subsaharské Africe. Podílel se jako core reseacher na projektech Evropské výzkumné rady „TARICA“ a „EUNPACK“ (Horizon 2020). Pravidelně spolupracuje s Mezinárodní organizací frankofonie (Organisation internationale de la francophonie).

Vyučuje či vyučoval kurzy komparativní politiky, politické sociologie, mezinárodních vztahů, nadnárodní politiky a sociologie krizí na Paris Dauphine, Institut pratique du journalisme (IPJ), Paris Dauphine campus Tunis, Sorbonne Abu Dhabi (PSUAD) a Centre international de formation européenne (CIFE).

Publikoval vícero děl, mezi nimi například tituly La démocratie par le droit. Pologne 1989-2016 (Presses de Sciences Po, 2017), Introduction à l’Europe postcommuniste (ve spolupráci s Frédéricem Zalewskim, De Boeck, 2012), 1989 à l’Est de l’Europe. Une mémoire controversée (společně s Cédricem Pellenem, L’Aube, 2009), Paris en campagne (společně s Éricem Agrikolianskym a Brigitte Le Grignou, Croquant, 2011), Les sens du vote. Enquête sur des électeurs français (Collectif SPEL, PUR, 2016). Jeho poslední titul, Pologne, 1989. Comment le communisme s’est effondré, byl vydán v edici Codex v roce 2019 (s předmluvou Georgese Minka).

V díle Pologne, 1989. Comment le communisme s’est effondré obhajuje mikrosociologický náhled na změnu režimu. Díky využití dosud neznámých zdrojů a kritickému přístupu k historiografii dílo objasňuje politicko–paměťovou kontroverzi kolem legitimity událostí roku 1989 v Polsku a nabízí nový pohled na dění spojené s přechodem k demokracii. Zvolený mikrosociologický přístup slouží k ověření dvojí teze: zaprvé, pád komunismu v Polsku byl nečekaným a paradoxním důsledkem politického vývoje, který měl za cíl zachránit režim před zhroucením. Zadruhé, volby v červnu 1989 hrály v rámci tohoto politického procesu zásadní roli, často opomíjenou či podceňovanou narativy zaměřenými na pakty mezi elitami a na jednání u kulatého stolu.  Volební kampaň i hlasování samotné byly okamžiky intenzivní společenské mobilizace a představovaly návrat veřejnosti do politického procesu. A to do té míry, že je možné analyzovat “polský rok 1989” jako první “voličskou revoluci” v bývalém komunistickém bloku. Z tohoto úhlu pohledu představuje Polsko zvláštní případ: v žádné jiné zemi regionu nehrály volby při rozpadu režimu takovou roli. Je třeba vzít v úvahu, že velkou roli zde hrála také nahodilost a nejistota. To nám umožňuje pochopit, jakým způsobem doboví aktéři neplánovaně způsobili prudké zhroucení režimu. Pro Jérôma Heurtauxe se publikace tohoto díla zapsala do kontextu oslav třicetiletého výročí pádu komunismu, v jejichž rámci spoluorganizoval tři mezinárodní konference (v Paříži, Varšavě a v Praze) a zúčastil se osmi dalších vědeckých událostí na toto téma (v Praze, Paříži, Bukurešti, Budapešti, Berlíně atd.)

Jérôme Heurtaux zároveň položil základ habilitační práci s tématem “poražených” změny režimu. Jak revoluce ovlivnila život vedoucích pracovníků bývalého režimu? Jaký vliv měli tito vedoucí pracovníci na revoluci? Kromě diskurzu vítězů je třeba vážně se zabývat i diskurzem poražených. Vezmeme-li jej v úvahu jako zdroj a předmět bádání, umožní nám to získat vícečetný pohled na revoluci a obohatit tak její dějiny. Danou historickou událost tak můžeme vidět pod různými úhly, nejen skrz omezené prisma jednoho aktéra či skupiny aktérů. Projekt též zkoumá způsoby opětovné aktivizace bývalých vůdčích osobností v kontextu politiky paměti, praktikované po revoluci. Výzkum vedený současně na třech různých místech (v post-autoritářském Tunisku, post-komunistickém Polsku a na Mali v období po pádu prezidenta Moussa Traoré) počítá se sepsáním habilitační práce a s publikací několika dalších prací.