Výzkumné projekty

Středoevropské maskulinity

Středoevropské maskulinity v komparativní perspektivě

Projekt realizovaný Ústavem literárních studií na Slezské univerzitě v Katovicích (IL WNH UŚ), Ústavem české literatury a komparatistiky na Filozofické fakultě UK (ÚČLK FF UK), Ústavem české literatury České akademie věd (ÚČL AV ČR), Ústavem polské kultury na Fakultě polských studií Varšavské univerzity (IKP WP UW), Ústavem slovenské literatury Slovenské akademie věd (ÚSL SAV), Centrem pro společenském vědy na Sociologickém institutu Hungarian Research Network (HUN-REN TK SZI) a Francouzským ústavem pro společenské vědy v Praze (CEFRES, CNRS-MEAE) podporovaným Ministerstvem vyššího školství a výzkumu skrze program PARECO.

Datum a místo: 19. a 20. června 2024, knihovna CEFRESu, Na Florenci 3, Praha 1, a 14. a 15. listopadu 2024 na Slezské univerzitě v Katovicích.
Jazyk: francouzština, angličtina
Organizátoři a organizátorky: Wojciech Śmieja (IL WNH UŚ), Mateusz Chmurski (CEFRES/Sorbonne), Iwona Kurz (IKP WP UW), Richard Müller (ÚČL AV ČR), Josef Šebek (ÚČLK FF UK), Ivana Taranenková (ÚSL SAV)

Image ©️ Nadège Ragaru

Abstrakt

Kritická studia o mužích a maskulinitách (CSMM, masculinity studies) se jako dílčí disciplína genderových studií rozvíjí ve světě již více než třicet let; již přes dvacet let je její pole vymezováno čím dál odvážněji: byly založeny instituce (časopisy, vědecké společnosti, pravidelné konference) i akademické hierarchie.  Nejlépe to potvrzuje vznik dvou významných časopisů: Men&Masculinities v USA a NORMA; International Journal for Masculinity Studies v Evropě. V době všudypřítomného autoritářství konstruovaného okolo „silných mužů” (Trump, Putin…) pociťujeme potřebu porozumět fenoménu „maskulinity” a dynamik, které ji utvářejí. Studia maskulinity na tuto potřebu odpovídají, neboť umožňují kulturně zohlednit laskavé, inkluzivní a partnerské maskulinity.  Výzkumné pole kritických studií o maskulinitě je interdisciplinární: vychází z humanitních věd právě tak, jako z věd sociálních (Kimmel: 2017). Tato blízkost vyplývá ze samotné povahy problémů, s nimiž se tato studia konfrontují.

Dekonstruktivní potenciál studií maskulinity vyplývá z toho, že zpochybňují transparentnost doxa: „maskulinní dominance” (Bourdieu, 1998) přestává „být evidentní” a konstrukce maskulinity ve vztahu k patriarchátu ztrácí svou transparentnost a přirozenost. „Maskulinita”, „muž”, a „patriarchát” přestávají být symetrickými a ahistorickými kategoriemi. Proto můžou studia maskulinity, stejně jako kdysi feminismus nebo queer studia, vyvolávat nechuť, nedůvěru a nepřátelství institucí – mají provokativní a subverzivní povahu, jsou a měly by být kontroverzní, ale také představují zvršení širokého emancipačního projektu sociálních a humanitních věd. Z toho důvodu by se v nich mělo pokračovat. Je však důležité, aby neulpěly na jediném vzorci. Nové způsoby chápání maskulinity mohou působit jako obrana proti diskursům o  „tvrdé“ či „biologické“ maskulinitě a zároveň tvořit protiklad k náboženskému jazyku, v němž maskulinita zůstává transhistorickým a transkulturním fenoménem metafyzického původu. V tomto smyslu se studia maskulinity znovu jednoznačně řadí na stranu angažovaných humanitních oborů.

V rámci francouzského výzkumu mají tyto snahy své kořeny ve feministicko-materialistických pracích ze 70. let. Od roku 2000 lze rozlišit dvě základní tendence: tu, která vnímá muže prizmatem dominanci (Rivoal, 2017) a na druhé straně tu, která spojuje maskulinitu s „mužnou“ identitou (Corbin, Courtine, Vigarello, 2011). Avšak tyto fundamentální rozdíly mezi humanitními a společenskými vědami svědčí o pojmové otevřenosti tohoto nového pole zkoumání a také o potřebě vytvořit dialog mezi lokálně vznikajícím poznáním a globálním výzkumem. Díky těmto výměnám bude možné ustavičně oživovat jazyk naší nové disciplíny.

Středoevropské a východoevropské maskulinity nejsou, navzdory značnému pokroku ve vědecké produkci z tohoto regionu (Śmieja, 2016; Kaliściak, 2017; Dziadek, Mazurkiewicz 2018), v globálním měřítku znatelněji přítomné. Ve Franciouzském uvažování pak chybí téměř úplně (v první antologii studií o maskulinitách zůstává tento region neprobádaný: Taylor, Voorhes, 2018). Otázka provázanosti maskulinit v kulturních představách zemí střední a východní Evropy se proto zdá být přirozeným východiskem pro pozorování dialogu mezi západními debatami a modely maskulinity vytvářenými v jiných mocenských centrech.

Studie o literární moderně opakovaně zdůrazňují „mužský“ charakter této doby (Bermann: 1982, Felski: 1995, Thomas: 1998). Tento charakter je obvykle spojován s kapitalismem a třídní nadvládou buržoazie (Sussman: 1995). Modernizační procesy konce 19. století předpokládají, že „maskulinizace“ je podmínkou sine qua non národních obrození (anachronické sociální struktury byly často interpretovány jako důsledek slabého či nevhodného postavení maskulinity v rámci dané kultury). Kontrapunktem k obnovení strukturální možnosti budování maskulinní hegemonie na národní úrovni ve státech obrozených po roce 1918 (Polsko, Československo, „nové“ Maďarsko, Jugoslávie atd.) byla emancipace žen, nástup homosexuality v oblasti společenské viditelnosti a sousední „silné“ maskulinními projekty (nacistický německý stát, dělnický sovětský stát). Lze tedy tvrdit, že moderní pojmy maskulinity ve středoevropských zemích měly specifickou a takříkajíc (polo)periferní (Blagojević: 2014) genealogii. Vzhledem k jejich skutečné či domnělé civilizační zaostalosti jsou prodchnuty strachem a nejistotou, zejména v dobách převratů a transformací, kterých naše část světa zažila v průběhu 20. století mnoho. Nebylo by proto přehnané říci, že v periferní modernitě neexistuje žádná maskulinita, pouze střídavé krize maskulinity vyplývající z nestability společenských institucí a kulturních instancí produkujících ideologie mužské hegemonie či dominance.

Záměrem naší konference je proto poznat, jak toto specifické napětí mezi kulturními pojmy a státními institucemi rezonovalo v našich národních kulturách, jak vytvářelo příběhy, iniciovalo praktiky a vytvářelo narativy dominantních fikcí maskulinity (Silverman: 1992). Východiskem pro navrhovaný projekt je přesný postřeh Teresy de Lauretis (1992), že „kulturní reprezentace hrají klíčovou roli v sociální konstrukci – a dekonstrukci – maskulinity“, a názor Todda W. Reesera, který tvrdí, že „hegemonická maskulinita je vždy v pohybu. Vždy. Nikdy není stabilní.“ (Reeser: 2017)

Současné teorie maskulinity nám umožňují přesunout důraz z „bytí“ na „stávání se“ a odhalit komplexnost a procesualitu, jakož i inherentní „neúplnost“ maskulinity. Umožňují nám vymezit oblast zkoumání, která spočívá ve stopování pocitu definiční nejistoty ohledně toho, co je „maskulinita“ v modernitě, jaká jsou její omezení a které její kulturní artikulace jsou nejvíce/nejméně žádoucí a proč. Ve vztahu k historickému postavení zemí Střední Evropy bychom rádi sledovali literární a umělecké zápasy s maskulinní podobou moderny v období i) rozvoje kapitalistického hospodářství ve druhé polovině 19. století, ii) meziválečného období, iii) éry státního socialismu, iv) post-transformační (post)moderny.

Workshop a konference:
Součástí projektu bude mezinárodní workshop v Praze 19.-20. června, který bude věnován současnému stavu v oboru, metodám a směrům dalšího výzkumu a připraví půdu pro mezinárodní konferenci v Katovicích 14.-15. listopadu 2024.

Plánovaná publikace:
https://www.routledge.com/Critical-Studies-of-Men-and-Masculinities/book-series/CSMM

Literatura (výběr):

  • Masculinities and Literary Studies. Intersections and New Directions, ed. J.M. Armengol et al. New York – London 2017.
  • Berman, Marshall, All That Is Solid Melts Into Air: The Experience of Modernity, New York 1982.
  • Blagojević, Marina, Rethinking Transnational Men: Beyond, Between and Within Nations, London 2013.
  • Corbin, Alain, Courtine, Jean-Jacques et Vigarello, Georges (dir.), Histoire de la virilité, vol. 1-3, Paris, Seuil, 2011.
  • Felski, Rita The Gender of Modernity. Harvard University Press, 1995.
  • Lauretis, de Teresa, Technologies of Gender. Essays on Theory, Film and Literary Studies, Bloomington 1992.
  • Reeser, Todd W., Masculinities in Theory, An Introduction, New York 2011.
  • Rivoal, Haude, La Fabrique des masculinités au travail, Paris, La Dispute, 2021.
  • Sussman, Herbert, Victorian Masculinities: Manhood and Masculine Poetics in Early Victorian Literature and Art , London 1995.
  • Taylor, Nicholas, Voorhoes Gerard, Masculinities at Play, London – New York, 2018.
  • Thomas, Calvin, Male Matters: Masculinity, Anxiety, and the Male Body on the Line, Chicago 1996.