Archiv autora: Cefres

Mobilita, V4 > Francie

Postdoktorské pozice na EHESS

V rámci kampaně 2016 nabízí EHESS 10 pracovních pozic pro postdoktorské výzkumné pracovníky v délce trvání jednoho roku.

Uzávěrka pro podávání přihlášek: 14. 03. 2016
Začátek programu: 1. 9. 2016
URL : https://www.ehess.fr/fr/recrutement/10-contrats-post-doctoraux-1er-septembre-2016
Přihlášky zde: https://www.ehess.fr/fr/emplois-posts-doctorants

Pozice jsou určené mladým vědcům, kteří obhájili svou disertační práci mezi 1. 1. 2013  a 31. 1. 2016 ve Francii nebo v zahraničí, a to na jiném pracovišti než na EHESS.

Podmínkou je, že kandidáti nikdy nebyli v pracovním poměru na EHESS.

Každý kandidát určí (maximálně 3) laboratoře nebo výzkumná centra EHESS (nebo partnerská centra EHESS), do kterých by si přál být přijat a do jejichž programu by chtěl zařadit svůj výzkumný projekt (seznam výzkumných center je k dispozici na webové stránce EHESS).

Při výběru bude bráno na zřetel silné interdisciplinární zaměření, mezinárodní otevřenost a kapacita vedení dialogu s různými laboratořemi nebo obory EHESS.

V rámci partnerství s Musée des civilisations de l’Europe et de la Méditerranée (MuCEM) může být podána žádost na eventuální možnost spolufinancování, přičemž kandidát bude začleněn do oddělení výzkumu a vzdělávání MuCEM. Výzkumný projekt kandidáta musí být blízký aktivitám tohoto pracoviště (dynamiky současných společností, Středozemí).

Francie > Visegrad, Mobilita

Stipendia pro francouzské studenty na školní rok 2016 /2017

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zveřejnilo nabídku stipendií pro francouzské studenty na studijní pobyty na českých veřejných vysokých školách v akademickém roce 2016 / 2017 a na letních školách slovanských studií. Termín pro zasílání přihlášek na zastupitelský úřad v Paříži byl prodloužen do 15. března 2016.

Stipendia pro francouzské studenty budou pokrývat celkem 150 měsíců studií. Pobyty mohou trvat od dvou do deseti měsíců.

Zájemcům je rovněž k dispozici 40 stipendií na letních školách slovanských studií (UK v Praze, UJOP UK, UP v Olomouci, ZČU v Plzni, JČU v Českých Budějovicích a MU v Brně).

Více informací je dispozici ve francouzské verzi internetových stránek zastupitelského úřadu a na stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Více informací naleznete na webové stránce Velvyslanectví České republiky v Paříži.

Calls for Papers, workshop

Soukromí aktéři v politice a tvorbě veřejných politik: od transgrese k tvorbě norem?

V rámci Platformy CEFRES organizují Jana Vargovčíková (CEFRES & FF UK) a Kateřina Merklová (FF UK) jednodenní workshop pro doktorandy a mladé badatele.

Místo: CEFRES, Národní 18, konferenční místnost v 7. patře.

Program bude k dispozici koncem března 2016.

Návrhy o rozsahu maximálně 500 slov posílejte nejpozději do 29. února 2016 na adresu: jana.vargovcikova@cefres.cz.

Vědecká komise: Hélène Michel (SAGE, Institut d’Études Politiques de Strasbourg), Michael Smith (CERGE-EI, AV ČR), Zdeňka Mansfeldová (Sociologický ústav, AV ČR), Ondřej Císař (Sociologický ústav, AV ČR), Ondřej Slačálek (Ústav politologie FF UK).

Prezentace budou diskutovány profesorkou Hélène Michel (SAGE, Institut d’Études Politiques ve Štrasburku) a Michaelem Smithem (CERGE-EI, AV ČR).

Call for Papers

Political activities of private actors have long since been an object of study in many disciplines of social sciences. In political science and sociology, the notion of “interest group” has served as a particular way of conceptualizing private actors when they try to influence public decision-making (Courty 2006; Grossman and Saurugger 2006). In the face of a growing diversity of entities undertaking such activities (e.g. individual companies, their associations, think-tanks, hybrid networks of companies and NGOs), some suggested that the definition of the term should be extended to encompass this variety of actors (Gray and Lowery 1996; Saurugger 2004) while others have highlighted the specificities of the role companies (Mclaughlin, Jordan, and Maloney 1993; Coen 1997; Hart 2008; Ciepley 2013; Landemore and Ferreras 2015) or lobbyists (Heinz et al. 1993; Kersh 2002; Michel 2005; Courty and Michel 2012) play as actors in politics. The distinction between the private and the public spheres, however, remains a common analytical ground to these works, even when they conclude by observing how the two interlock.

The interweaving relationships of public and private actors have been studied and theorized at least since the works of Arthur Bentley and later pluralist and neo-corporatist theories of state-society relationships (Truman 1959; Schattschneider 1960; Schmitter 1974), theories pointing to rent-seeking behaviour of private actors (Tullock 2005) as well as studies of transnational politics emphasizing the role of private actors in it (Mansbach and etc 1976). In recent decades however, a body of literature has emerged that documents a growth in private actors’ involvement in politics and policy at multiple levels of government, which it relates to the changes in modes of governance towards more horizontality and flexibility in creating policy-making fora (Rhodes 1997; Héritier 2002; Hall and Biersteker 2002; Stone 2013; Peters 2009), but also to the state’s changing regulatory modes and capacities (Majone 1994; Lascoumes and Le Galès 2004; Lascoumes and Le Galès 2007).

While some contend these developments testify to a “retreat of the state” (Strange 1996) or “hollowing out of the state” (Rhodes 1994), others consider that when outsourcing parts of their responsibilities, states are indeed keeping control over the process, and remain, in fine, agents of authority delegation and “accomplices” of the growing role of private actors (Wright 1994; Knill and Lehmkuhl 2002; Green 2013). Still, this rising part taken by private actors in politics and policy has to be read in the context of what has come to be labelled as a crisis of representation. As public authorities are striving to ground more firmly their legitimacy, they are opening windows of opportunity for actors still deprived of a formalized role in politics to negotiate their place in the public sphere.

As the dichotomy underpinning most of this literature suggests, when private actors develop activities in order to influence the production of norms, they can be seen as transgressing borders between the private and the public sphere.

Our workshop will focus on the management, the implications, and the meanings of such transgressions, both analytical and normative:

(1) since norm-production and oversight have been key elements of the classical distinction between the public and private spheres at least from the formation of modern state, the very foundations of such distinction may be questioned with private actors’ increasing involvement in public decision-making.

(2) the analytical distinction, however, cannot entirely be separated from a normative one, the private actors’ involvement sometimes leading to a transgression of norms of democratic decision-making founded on publicity, legitimacy, equality and accountability.

The ambivalence in the perceptions of their role also seems to be growing sharper: On the one hand, private actors are increasingly providing not only technical, but also legal and legislative expertise, be it via expert groups or through the outsourcing of legal work by parties and administrations. They are labelled as partners of public authorities in the Public-Private Partnership projects, as collaborators (Donahue and Zeckhauser 2006), stakeholders or become entrepreneurs of norm-creation themselves (Green 2013). In reaction to broader pressures for companies to take responsibility over their impacts on society and the environment, CSR strategies have become a common exercise for large firms. Growing out of the CSR concept, the notion of corporate citizenship appeared in managerial literature and debates on the purpose of multinational firms, and initiated claims of rights based on these new ways of legitimation (Champion and Gendron 2005; Gendron 2014).

On the other hand, accounts multiplied of private actors’ involvement in financing political parties, of their seeking public procurement contracts through practices of clientelism or corruption, and of their growing investments in lobbying. After decades of reluctance, the criminal liability of companies has entered criminal codes of most European countries: today, companies, and not only “deviant” individuals working for them, can be accountable for white-collar crime (Lascoumes, 1997). Correspondingly, the “fight against corruption” has been institutionalized at both transnational and national levels (Favarel-Garrigues 2009). As contextual as perceptions of corruption might be (Heidenheimer and Johnston 2001; Lascoumes 2011), countless scandals and affairs related to corruption (Thompson 2000; Offenstadt et al. 2007; Rayner 2007; Blic and Lemieux 2005) have stirred public indignation in the recent decades.

Our workshop will bring together junior researchers (advanced PhD students and post-docs in political science, law, sociology and economics) who seek to address the changing role of private actors in norm-production. We particularly welcome papers, empirical or theoretical, related to Central and Eastern European contexts.

Areas of interest include but are not limited to the following:

1. How do private actors manage these transgressions both internally (vis-à-vis their shareholders and employees), and externally (public communication, interactions with public actors)? How do they adapt their practices to the rules of the public sphere? How in turn do they transform these very rules?

2. What role do intermediaries such as consultants, lobbyists, lawyers or advisors play in managing the transgressions between the private and public spheres, both as analytical and as normative categories?

3. How do various public actors manage private actors’ transgressions in the political sphere?

4. What does the growing involvement of private actors in politics and policy mean for the very dichotomy of the public and private spheres and the associated dichotomy of public and private actors? How can we grasp the impact of such developments on our understanding of democratic governance?

Scientific Committee

Hélène Michel (SAGE, Institut d´Études Politiques in Strasbourg), Michael Smith (CERGE-EI, Czech Academy of Sciences), Zdeňka Mansfeldová (Institute of Sociology, Czech Adacemy of Sciences), Ondřej Císař (Institute of Sociology, Czech Adacemy of Sciences), Ondřej Slačálek (Department of Political Science, Faculty of Arts, Charles University in Prague).

References

Blic, Damien de, and Cyril Lemieux. “Le scandale comme épreuve.” Politix 71, no. 3 (September 1, 2005): 9– 38.

Champion, Emmanuelle, and Corinne Gendron. “De la responsabilité sociale à la citoyenneté corporative: L’entreprise privée et sa nécessaire quête de légitimité.” Nouvelles pratiques sociales 18, no. 1 (2005).

Ciepley, David. “Beyond Public and Private: Toward a Political Theory of the Corporation.” American Political Science Review 107, no. 1 (February 2013): 139–58.

Coen, David. “The Evolution of the Large Firm as a Political Actor in the European Union.” Journal of European Public Policy 4, no. 1 (January 1, 1997): 91–108.

Courty, Guillaume. Les groupes d’intérêt. Paris: La Découverte, 2006.

Courty, Guillaume, and Hélène Michel. “Groupes D’intérêt et Lobbyistes Dans L’espace Politique Européen : Des Permanents de L’eurocratie.” In Le Champ de l’Eurocratie. Une Sociologie Politique Du Personnel de l’UE, edited by Didier Georgakakis, Etudes politiques., 213–40. Paris: Economica, 2012.

Donahue, John D., and Richard J. Zeckhauser. “Public-Private Collaboration.” In The Oxford Handbook of Public Policy, edited by Michael Moran, Martin Rein, and Robert E. Goodin, 496–525. New York: Oxford University Press, 2006.

Favarel-Garrigues, Gilles. “Présentation.” Droit et société n° 72, no. 2 (September 29, 2009): 273–84.

Gendron, Corinne. “L’entreprise Citoyenne Comme Utopie Économique : Vers Une Redéfinition de La Démocratie ?” Lien Social et Politiques, no. 72 (2014).

Gray, Virginia, and David Lowery. The Population Ecology of Interest Representation: Lobbying Communities in the American States. Ann Arbor: University of Michigan Press, 1996.

Green, Jessica F. Rethinking Private Authority: Agents and Entrepreneurs in Global Environmental Governance. Princeton: Princeton University Press, 2013.

Grossman, Emiliano, and Sabine Saurugger. Les Groupes D’intérêt : Action Collective et Stratégies de Représentation. Armand Colin, 2006.

Hall, Rodney Bruce, and Thomas J. Biersteker. The Emergence of Private Authority in Global Governance. Cambridge University Press, 2002.

Hart, David M. “The Political Theory of the Firm.” SSRN Scholarly Paper. Rochester, NY: Social Science Research Network, December 31, 2008. http://papers.ssrn.com/abstract=1406640.

Heidenheimer, Arnold J., and Michael Johnston, eds. Political Corruption: Concepts and Contexts. 3rd edition. New Brunswick, N.J: Transaction Publishers, 2001.

Heinz, John P., Edward O. Laumann, Robert L. Nelson, and Robert H. Salisbury. The Hollow Core: Private Interests in National Policy Making. Cambridge, Mass: Harvard University Press, 1993.

Héritier, Adrienne. “New Modes of Governance in Europe: Policy Making without Legislating?” In Reihe Politikwissenschaft, Vol. 81. Wien: Institut für Höhere Studien (IHS), Wien, 2002.

Kersh, Rogan. “Corporate Lobbyists as Political Actors: A View from the Field.” In Interest Group Politics, 225–48. Washington: CQ Press, 2002.

Knill, Christoph, and Dirk Lehmkuhl. “Private Actors and the State: Internationalization and Changing Patterns of Governance.” Governance 15, no. 1 (January 1, 2002): 41–63.

Landemore, Hélène, and Isabelle Ferreras. “In Defense of Workplace Democracy Towards a Justification of the Firm–State Analogy.” Political Theory, September 18, 2015.

Lascoumes, Pierre. Élites irrégulières: Essai sur la délinquance d’affaires. Paris: Gallimard, 1997.

———. Une démocratie corruptible : Arrangements, favoritisme et conflits d’intérêts. Paris: Seuil, 2011.

Lascoumes, Pierre, and Patrick Le Galès. Gouverner par les instruments. Presses de la Fondation nationale des sciences politiques, 2004.

———. “Introduction: Understanding Public Policy through Its Instruments—From the Nature of Instruments to the Sociology of Public Policy Instrumentation.” Governance 20, no. 1 (January 1, 2007): 1–21.

Majone, Giandomenico. “The Rise of the Regulatory State in Europe.” West European Politics 17, no. 3 (July 1, 1994): 77–101.

Mansbach, Richard W., and etc. Web of World Politics: Non-State Actors in the Global System. Englewood Cliffs, N.J.: Prentice Hall, 1976.

Mclaughlin, Andrew m., Grant Jordan, and William A. Maloney. “Corporate Lobbying in the European Community.” JCMS: Journal of Common Market Studies 31, no. 2 (June 1, 1993): 191–212.

Michel, Hélène, ed. Lobbyistes et lobbying de l’Union européenne : Trajectoires, formations et pratiques des représentants d’intérêts. Strasbourg: Presses universitaires de Strasbourg, 2005.

Offenstadt, Nicolas, Luc Boltanski, Elisabeth Claverie, and Stéphane Van Damme. Affaires, scandales et grandes causes : De Socrate à Pinochet. Paris: Stock, 2007.

Peters, Anne. Non-State Actors as Standard Setters. Cambridge University Press, 2009.

Rayner, Hervé. Dynamique du scandale : De l’affaire Dreyfus à Clearstream. Paris: Editions Le Cavalier Bleu, 2007.

Rhodes, R. A. W. “The Hollowing Out of the State: The Changing Nature of the Public Service in Britain.” The  Political Quarterly 65, no. 2 (April 1, 1994): 138–51.

Rhodes, R. A. W. Understanding Governance: Policy Networks, Governance, Reflexivity, and Accountability. Buckingham; Philadelphia: Open University Press, 1997.

Saurugger, Sabine. Européaniser les intérêts. Les groupes d’intérêts économiques et l’élargissement de l’Union européenne. Paris: L’Harmattan, 2004.

Schattschneider, Elmer Eric. The Semisovereign People: A Realist’s View of Democracy in America. Holt, Rinehart and Winston, 1960.

Schmitter, Philippe C. “Still the Century of Corporatism?” The Review of Politics 36, no. 1 (January 1, 1974): 85–131.

Stone, Diane. Knowledge Actors and Transnational Governance: The Private-Public Policy Nexus in the Global Agora. [S.l.]: Palgrave Macmillan, 2013.

Strange, Susan. The Retreat of the State: The Diffusion of Power in the World Economy. 1st edition. New York: Cambridge University Press, 1996.

Thompson, John B. Political Scandal: Power and Visibility in the Media Age. 1 edition. Cambridge : Malden, MA: Polity, 2000.

Truman, David Bicknell. The Governmental Process: Political Interests and Public Opinion. A. Knopf, 1959.

Tullock, Gordon. The Rent-Seeking Society. The Selected Works of Gordon Tullock, v. 5. Indianapolis: Liberty Fund, 2005.

Wright, Vincent. “Reshaping the State: The Implications for Public Administration.” West European Politics 17, no. 3 (July 1, 1994): 102–37.

Tým CEFRESu

Perin Emel Yavuz: Výzkum a CV

Konceptuálně orientované avantgardní umění v Bratislavě 60.-80. let

Osa I – Přemístění, vykořenění, odchýlení: lidé, vědění, praktiky.
 Osa II – Normy a transgrese.

Kontakt: perin-emel.yavuz@cefres.cz

YAVUZProjekt se zabývá mikrokosmem bratislavské avantgardy v 60. až 80. letech 20. století. Dobou, kdy působili umělci jako Július Koller (1939-2007), Stano Filko (1937-2015), Miloš Laky (1948–1975), Peter Bartoš (1938), Alex Mlynárcik (1934) nebo Jana Želibská (1941). Lehce provokativním způsobem ve srovnání s kontextem socialismu, který dominoval, ukazuje Perin Emel Yavuz tyto umělce jako podnikatele. Ti si totiž museli najít svou vlastní cestu ke tvoření a prezentaci svých prací, a to v době, kdy soukromé galerie byly vzácností a kdy světu umění vládnul stát. Tito umělci tedy museli přicházet s experimentálními formami a hledat prostory pro vystavování svých děl podobným způsobem jako západní avantgarda ve stejné době. Tyto invence fungující mimo oficiálně podporované formy umění mohou být vnímány jako prostředek k dosažení svobody tváří v tvář materiálním možnostem ale také politickému útlaku.

Napříč výtváření historických znalostí o mikrokosmu avantgardy v jejím lokálním kontextu, jde o tázání se po původu a po hlubokých motivacích těchto “maskovaných” řešení jak tvořit a jak svou práci ukazovat. Vzhledem k tomu, že projekt vychází z postulátu, že umění a politika existují ve vzájemně závislém vztahu, snaží se na jedné straně pozorovat osobní dráhy v kontrastu k dějinám lokálního umění a na druhé straně se zabývat jejich vazbami s různými omezeními vnucovanými státem. Tímto způsobem by měl být určen původ uměleckých inovací. Co se týče otázky recepce, bude zkoumán způsob, jakým byly činnosti umělců – tyto transgresivní způsoby vytváření umění – vnímány uměleckým prostředím a autoritami. Tento projekt si klade za cíl poskytnout estetickou reflexi (včetně institucionálního přístupu George Dickieho[1] a funkcionalistického přístupu Nelsona Goodmana[2] na téma analytické estetiky) statusu umělecké produkce, která není uznávaná oficiálními cestami.

Za hranicemi lokálního kontextu budou objevovány také zdroje těchto transgresivních forem a praktik na základě teorie kulturních přenosů v rámci výměn mezi západním světem a sítěmi umělců bývalého východního bloku, a to za účelem vytvořit důležitý základ pro tzv. histoire croisée obratu, který nastal v umění v 60.-80. letech 20. století a přehodnotit chronologii tohoto uměleckého fenoménu, kterému v dnešní době dominují západní avantgardní směry.

[1] Dickie George, 1964, « The myth of the aesthetic attitude », American Philosophical Quarterly, vol. 1, no 1, p. 54-64 ; 1969, « Defining art », American Philosophical Quarterly, vol. 6, no 3, p. 253-256 ; 1974, Art and the Aesthetic. An Institutional Analysis, Ithaca, Cornell University Press.

[2] Goodman, Nelson, 1992 [1977], « Quand y a-t-il art ? », transl. by Daniel Lories, in Genette, Gérard, Esthétique et poétique, Paris, Seuil, p. 89-90.

CV

Aktuální situace

  • výzkumná pracovnice v Centre de recherches sur les arts et le langage (CRAL-EHESS UMR 8566)
  • zakládající členka výzkumné skupiny vizuálních umění v Magrebu a na Středním východě (ARVIMM)
  • členka redakční komise časopisu Proteus zabývající se teorií umění
  • členka vědecké komise časopisu Trajectoires. Travaux des jeunes chercheurs du CIERA

Vstup na osobní stránku zde.

Univerzitní vzdělání

2014 : Kvalifikace na funkci odborného asistenta v rámci Národní rady univerzit (Conseil National des Universités), sekce 18 a 22.

2013 : Doktorát: historie a teorie na École des Hautes Etudes en Sciences Sociales (EHESS), pod vedením Jean-Marie Schaeffer, CRAL. Členové komise: Jacques Morizot, Jan Baetens, André Gunthert, Michel Gauthier. Mention très honorable. Název práce: Narrative art : de l’expérience du monde quotidien au monde de l’œuvre. Herméneutique de l’événement esthétique.

2002 : “PhDr” z dějin současného umění, pod vedením Philippa Dagena, Université Panthéon-Sorbonne – Paris I. Mention bien. Název práce: Narrative art : relation photo/texte, narration, dysnarration.

2000 : Magisterské studium dějin současného umění, pod vedením Françoise Fossier, Université Louis Lumière – Lyon II – Ruprecht Karls Universität, Heidelberg, Německo (výměnný program Erasmus). Mention bien. Název diplomové práce: Wols, l’exposition de ses premières huiles en 1947 chez René Drouin.

Profesní zkušenosti

Stipendia
  • 2008-2009 : Výzkumný grant pod vedením Andrease Beyera a Danièle Cohn v rámci předmětu « Dějiny umění a estetiky », Centre allemand d’histoire de l’art, Paříž.
  • 2006 : Výzkumný grant pod vedením Eriky Fischer-Lichte v rámci Graduiertenkolleg « Körper-Inszenierungen », Freie Universität, Berlín.
  • 2006 : Grant na terénní výzkum v Berlíně od Centre Interdisciplinaire d’Études et de Recherches Allemandes.
  • 2004 : Grant na terénní výzkum v Římě, École Française de Rome, Villa Médicis.
Výuka

2014-2016 : Spolu-organizátorka (a Annabelle Boissier, nezávislá výzkumná pracovnice, ARVIMM-HART, Fanny Gillet, doktorandka, Université de Genève, Alain Messaoudi, MCF, Université de Nantes a Silvia Naef, profesorka, Université de Genève) semináře ARVIMM, 19.-21. století, EHESS, Paříž.

2012-2013 : Tutorka studentů magisterského stupně, Master Trans — Haute école des arts et de design, Genève.

2010-2011 : Výuka kurzů dějin moderního a současného umění, IUT de communication, Université de Marne-la-Vallée.

2008-2011 : Professeur d’histoire de l’art et théorie, Option communication, École supérieure d’art de Loraine (ESAL) / Metz-Épinal (France).

2007-2008 : Spolu-organizátorka s Jean-Françoisem Guennocem (PRAG, Université Paris-Diderot) semináře Interart — Promýšlení interdisciplinarity a uměleckých forem, EHESS, Paris.

2005-2007 : Výuka moderní literatury, Université Versailles-Saint-Quentin.

Výstavy

Komisařka výstavy (s Fanny Gillet a Alain Messaoudi), TYPOGRAPHIAe ARABICAe, BULAC, galerie du Pôle des langues et civilisations, Paříž, 15. 6. – 8. 8. 2015.

Publikace (výběr)

Vedení kolektivních monografií nebo čísel periodik
  • Boissier, Annabelle, Gillet, Fanny, Messaoudi, Alain & Yavuz, Perin Emel (dir.), Dossier « Arts visuels en terres d’islams : nouvelles approches, nouveaux enjeux », Revue des mondes musulmans et de la Méditerranée (REMMM), 2017 (projet accepté).
  • Trentini, Bruno & Yavuz, Perin Emel (dir.), Dossier « Que fait la mondialisation à l’esthétique ? », Proteus [revue en ligne], 2015 : 8. URL : « http://www.revue-proteus.com/Proteus08.pdf »
  • Combes, Malika, Contreras Zubillaga, Igor & Yavuz, Perin Emel, À l’avant-garde! Art et politique dans les années 1960-1970, Bruxelles : Peter Lang, 2013.
  • Chamayou-Kuhn, Cécile, Farges, Patrick & Yavuz, Perin Emel (dir.), Le Lieu du genre. La narration comme espace performatif du genre, Paris : Presses de la Sorbonne Nouvelle, 2011.
Články v recenzovaných časopisech
  • « La traversée du Delaware, l’aventure esthétique de Bill Beckley », in : Danièle Méaux (éd.), Dossier « Espaces phototextuels », Revue des sciences humaines, vol. 319, n° 3, 2015, p. 155-166.
  • « Narrative Art. Da autoridade do referente a uma possível ficcionalidade da fotografia », in Ana Maria Pacheco Carneiro, Beatriz Rauscher & Daniel Luís Barreiro (éd.), Dossier « Interdito: fotografia e fabulação », ouvirOUver (Brésil), [revue en ligne], vol. 11, n° 2, 2015. Dostupné online zde.
  • « La mythologie individuelle, une fabrique du monde », in Florence Baillet & Arnaud Regnauld (eds.), Dossier « L’Intime et le Politique dans la littérature et les arts contemporains », Poétique de l’étranger, [revue en ligne], n° 8, 2011. Dostupné online zde.
  • « Photographie, séquence et texte. Le Narrative art aux confins d’une temporalité féconde », in Jan Baetens, Alexander Streitberger & Hilde Van Gelder (éd.), Dossier « La photographie et le temps »,  Image&Narrative (Louvain) [revue en ligne], n° 23, 2008. Dostupné online zde.
Kapitoly v kolektivních pracích
  • « Le Narrative art. De l’autorité du référent vers un possible fictionnel de la photographie », in : Bernard Guelton (ed.), Fiction et Intermédialité, Paris, L’Harmattan, 2013,  p. 31-46.
  • « La politique de l’image aux confins d’une avant-garde qui ne dit pas son nom », in : Malika Combes, Igor Contreras et Perin Emel Yavuz (eds.), À l’avant-garde ! Art et politique dans les années 1960-1970, Bruxelles, Peter Lang, 2013, p. 157-168.
  • (Avec Patrick Farges et Anne-Isabelle François), « Les Gender Studies entre transfert et institutionnalisation : une circulation des modèles et des pouvoirs », in : Aline Le Berre, Angelika Schober et Florent Gabaude (eds.), Le Pouvoir au féminin – Spielräume weiblicher Macht. Identités, représentations et stéréotypes dans l’espace germanique, Limoges, PULIM, 2012, p. 27-42.
  • « La lecture comme paradigme esthétique. De l’extase moderniste au plaisir du texte », in : Andreas Beyer et Daniele Cohn (eds.), Die Kunst denken. Zu Ästhetik und Kunstgeschichte, Berlin et Munich, Deutscher Kunstverlag, 2012, p. 199-213.

Kompletní životopis Perin Emel Yavuz ve francouzštině zde.

Ostatní aktivity, seminare

Objevování interdisciplinarity II

Epistemologický seminář CEFRESu

Kde & kdy: v knihovně CEFRESu, Na Florenci 3, ve čtvrtek 3. a 24. března, 7. a 21. dubna a 5. května 2016, od 16:30 do 18 hodin.

Moderátor: Filip Vostal (CEFRES & FLÚ AV ČR).

René Magritte, The treachery of images (This is not a pipe), oil on canvas, 1928-9
René Magritte, The treachery of images (This is not a pipe), oil on canvas, 1928-9

Zatímco v Epistemologickém semináři I. jsme uvažovali o různých pohledech na interdisciplinaritu v širokém teoretickém rámci, současný seminář se bude soustředit na „pragmaticky“, či dokonce prakticky orientované otázky. Doktorandi spolupracující s CEFRESem budou v tomto semestru zkoumat zvolená témata na pozadí různorodých kritických komentářů vzešlých z podzimní části semináře a interdisciplinárních praktik a/nebo diskurzu. Seminář tak představuje unikátní prostředí, ve kterém mohou doktorandi rozvíjet svůj osobitý přístup k interdisciplinaritě a/nebo/skrz specifická témata a výzkumné trajektorie.

Informace naleznete také v kalendáři CEFRESu.

3. března 2016 (Edita Wolf)
The Notion of Interdisciplinarity in The Postmodern Condition

While grand narratives constructed by the means of metaphysical philosophy legitimate the modern condition of knowledge, incredulity toward metanarratives characterizes the postmodern condition. In his seminal text, Jean-François Lyotard explores the process of de-legitimation of knowledge claims vis-à-vis the end of grand narratives and the parallel emergence of a new legitimation secured in terms of performance and efficiency in the field of knowledge production. The system of disciplines rooted in speculative discourse is thereby replaced by practice justifiable only by the principles of performance and efficiency. On the basis of Lyotard’s text a revision is needed in relation to contemporary debates on theory of interdisciplinarity, where interdisciplinarity becomes either a political exigency or a notion that should yield a deeper meaning to the present status of knowledge production. Thus interdisciplinarity seems to work as a substitute for the old philosophical notions that is detached from the actual workings of today’s science. A re-reading of The Postmodern Condition, that is of an announcement of the end of the discipline of philosophy by a philosopher, will bring us to a reflection on interdisciplinarity as a particular practice that would not necessarily entail construction of a discourse of legitimation.

Literatura:

  • Jean-François Lyotard. The Postmodern Condition: A Report on Knowledge. Translated by Geoff Bennington and Brian Massumi. Manchester: Manchester University Press, 1984 [1979]

Read the entire book or alternatively the introduction and pp. 31-70.

24. března 2016 (Mátyás Erdélyi)
Inventing the Right Numbers: Social Statistics, Commercial Reason, and the Public Good

The present seminar session investigates how social statistics were created, comprehended, and used for commercial and public purposes in Dualist Hungary. It explores different modes of quantification, the inter- or pre-disciplinary sights of scientific production, and power relations between competing expert and nascent professions. Central to this line of inquiry is the investigation of relations between statisticians and other notables (i.e. every person worth of attention and involved in the debate, be it a politician, businessman, any type of scholar) inclined to claim authority over the creation and political/economic use of social statistics. This session contributes to the overall discussions on the nature of interdisciplinarity by describing primeval workshops on interdisciplinarity and by showing how the search for timeless truths and objectivity can be deviated by political and economic interests amidst disciplinary competition.

Literatura:

  • Theodore M. Porter. ‘Life Insurance, Medical Testing, and the Management of Mortality.’ In Lorraine Daston (ed). Biographies of Scientific Objects. Chicago: University of Chicago Press, 2000, pp. 226-246.
  • Alain Desrosières. La Politique des Grands Nombres: Histoire de la Raison Statistique. Paris: La Découverte, 1993, pp. 104-111, 182-217, 226-231, 271-276.

7. dubna 2016 (Jana Vargovčíková)
Studying the State through the Scandal: On the Epistemic Value of Transgression

‘In olden days a glimpse of stocking was looked on as something shocking. Now, heaven knows, anything goes.’ (Cole Porter).

Far from being anomalies or mere accidents, transgressions are conditioned and given meaning by norms. Subsequently, norms repeatedly reaffirm their legitimacy and meaning in contrast to transgressions. What is considered as transgression and when transgression gains the potential of being turned into a scandal varies in time and space, as the quote suggests. That is why, given the imbrication of norms and transgressions, social scientists and philosophers have turned to cases of transgression in order to understand order, social norms and institutions, as well as to comprehend the nature of the distinction between the two (e.g. Foucault, Becker, Hughes, Goffman). Leaving normative preconceptions aside, then, a sociologist or political scientist can learn from an anthropologist and treat transgressions in the political realm as indicators of the (symbolic, but not exclusively so) structure of the state. Political scandals as narratives of events labelled as transgressive represent precisely such means of enquiry into how a political body organizes the limits of its norms (De Blic & Lemieux) and into how citizens relate to the political order (Gupta).

Literatura:

  • Damien de Blic & Cyril Lemieux. ‘Le scandale comme épreuve.’ Politix 71 (3): 9–38, 2005.
  • Akhil Gupta. ‘Blurred Boundaries: The Discourse of Corruption, the Culture of Politics, and the Imagined State.’ American Ethnologist 22 (2): 375–402, 1995.
  • Chris Jenkins. ‘Transgression: The Concept.’ Architectural Design 83 (6): 20, 2013.

21. dubna 2016 (Lara Bonneau)
The uses of analogy in human and social sciences

It is possible to conceive transdisciplinarity as sharing of objects or methods by several disciplines. Besides objects and methods, it can also be – and this might be its first form – the sharing of a common lexicon. The tendency of certain human sciences – philosophy in particular – to use concepts elaborated by other disciplines in other contexts was sharply criticized by Alan Sokal in 1994, in what remains known as the Sokal Affair. The physicist tried to discredit the way certain philosophers were using concepts that belonged to the natural sciences, showing their ignorance about the real meaning of these concepts in their original field and thereby reducing their work to vain language games. Indeed, the use of analogy and metaphor in the human sciences can be put into question. During this session, I will try to show that, if it is not without danger, the use of analogy and metaphor is inherent to the scientific activity, which can moreover be both legitimate and fruitful. I will start with a concrete example: the way the art historian Aby Warburg uses analogy and metaphors from the natural sciences. I will then rely on a more reflexive text about the legitimacy of this method entitled Théorie de l’acte analogique in Simondon’s L’individuation à la lumière des notions de forme et d’information.

Literatura:

  • Gilbert Simondon. L’individu et sa genèse physico-biologique. Paris: PUF, 1964, pp. 264-268.
  • Alan Sokal. ‘A Physicist Experiments with Cultural Studies.’ Lingua Franca May/June 1996, available at: http://linguafranca.mirror.theinfo.org/9605/sokal.html
  • Aby Warburg. Miroirs de faille, A Rome avec Giordano Bruno et Edouard Manet. Paris: Presses du réel/L’écarquillé, 2011, pp. 62, 64.

5. května 2016 (Monika Brenišínová)
Architecture and Art as Historical Sources: On the Borders of Humanities and Social Sciences

In various theoretical discussions on architecture, we may notice that there is not a singular way of approaching it. From the classical perspective of the history of art classical art historical perspective, it is possible to identify at least three basic methods of inquiry: archaeological building survey („Bauforschung“, A. von Gerkan, in Czech “SHP”, D. Líbal); style-critical and style-historical analyses (H. Wölfflin, H. Focillon, M. Dvořák); semantic analysis (G. Passavant, E. Hubala). When we consider art in general, things however get even more complicated. If we take into account the fact that even among historians of art a consensus about the definition of art as such does not exist, what will happen when we will look at art from the perspective of another scientific discipline? When we conceive art as an historical source, traditional art historical categories such as the aesthetic point of view, the author’s fantasy, the styles or commonplaces (loci communes) quickly lose their significance. Moreover, historical work with visual sources is largely interpretative and requires a significantly critical approach. Thus we suddenly find ourselves on the borders of humanities and social sciences. And it is exactly such space, outside the frontiers of clearly defined disciplines, where the space and time change their shapes and where other disciplines – such as anthropology – can be brought into play.

Literatura:

  • Clifford Geertz. ‘Art as Cultural System.’ MLN 91(6): 1473–1499, 1976.
  • George Kubler. ‘History: Or Anthropology: Of Art?’ Critical Inquiry, 1(4): 757-767, 1975.
Visegrádské fórum

Host Visegrádského fóra č. 1: Michel Wieviorka, mezi Prahou a Varšavou

CEFRES má tu čest přivítat v rámci Visegrádského fóra ve spolupráci s Fakultou humanitních studií Univerzity Karlovy (koordinátor: Nicolas Maslowski) a spolu s Centrem francouzské civilizace a frankofonních studií Varšavské univerzity (koordinátor: Paul Gradvohl) sociologa Michela Wieviorku od 24. do 28. února 2016!

Program naleznete v kalendáři aktivit CEFRESu.

Michel Wieviorka, který je od roku 2009 v čele instituce Fondation Maison des sciences de l’homme, předsedal v letech 2006 až 2010 Mezinárodní asociaci sociologů AIS/ISA a mezi lety 2003 a 2009 řídil Centrum sociologických analýz a intervencí (CADIS) na EHESS. Spolu s Georgem Balandierem byl od roku 1991 do roku 2011 ředitelem časopisu Cahiers Internationaux de Sociologie. V současné době vede ediční sbírku “Le monde comme il va” ve vydavatelství Robert Laffont.

Jako obhájce důležitosti globalizace a subjektivity aktérů v sociologickém výzkumu, rozvinul Michel Wieviorka teorii sociologie jednání, a to již v jeho pracích o spotřebitelských hnutích v 70. letech (např. L’État, le patronat et les consommateurs. Étude des mouvements de consommateurs, PUF, 1977) nebo o fenoménech, jako je rasismus, násilí nebo antisemitismus (např. Les Juifs, la Pologne et Solidarność, Denoël, 1984 ; L’Antisémitisme, Balland,‎ 2005). Díky svým pracím o terorismu (v roce 1989 obdržel cenu evropské poroty v Amalfi za svou knihu Sociétés et terrorisme, Fayars, 1988), o multikulturalismu a globalizaci dosáhl velkého mezinárodního uznání.

Více na blogu M. Wieviorky.

Poslední publikace: