Deadline pro odevzdání: 15. listopadu 2025
na adresu: foucault100ece@flu.cas.cz
Datum a místo konání:
Praha (1.–2. června 2026) a Varšava (4.–5. června 2026)
Zastřešující instituce
Ústav filozofie AV ČR
Centre français de recherche en sciences sociales en Prague
Francouzský ústav pro výzkum ve společenských vědách (CEFRES)
Centrum francouzské civilizace a frankofonních studií v Polsku (CCFEF)
Organizační rada: Mateusz Chmurski, Isabel Jacobs, Jiří Růžička, Radosław Szymański, Laurent Tatarenko
Kontaktní e-mail: foucault100ece@flu.cas.cz
Jak lze vysvětlit přetrvávající a skutečně celosvětový zájem o Foucaultovo myšlení – od Evropy přes Japonsko, Spojené státy až po Brazílii? Aby se mohl stát výmluvným a vynalézavým kritikem mnoha projektů spojených se „západním“ světem, jehož byl sám součástí, musel se Foucault nejprve vypořádat s nejasnými obrysy moderního myšlení. Tím, že kritizoval přístupy, které se snažily představit „subjekt“ jako jasný objekt studia, a místo toho vyzdvihoval ty přístupy, které se snažily zkoumat různé praktiky subjektivizace, učinil „ostatní“ srozumitelnými pro „Západ“ – a „Západ“ srozumitelným pro zbytek světa. Vztah mezi Foucaultovými texty a „Západem“ — jeho kánonem a různými intelektuálními směry — však zůstává složitý a rozhodně ne přímočarý.
Jedním z míst, kde si tuto otázku můžeme klást obzvlášť plodně, je střední a východní Evropa (SVE). Právě zde Foucault na počátku své kariéry několik let pobýval — v roce 1958 pracoval ve Varšavě na své disertaci, kterou později vydal pod názvem Dějiny šílenství — a jeho dílo se v tomto regionu dlouhodobě těšilo vlivu mezi vědci a intelektuály. Nezodpovězenou otázkou stále zůstává, zda a do jaké míry je možné Foucaultovy konceptuální nástroje uplatnit i mimo takzvanou „západní Evropu“, tedy primární kontext, v němž jeho úvahy vznikaly. Mohly Foucaultem inspirované analýzy prováděné ve střední a východní Evropě vytvořit zkreslený obraz tohoto regionu? A jak by mohlo přehodnocení Foucaulta z pohledu střední a východní Evropy posunout vnímání jak jeho díla tak i takzvaného „Západu“? V neposlední řadě pak vyvstává otázka, jak bylo Foucaultovo vlastní uvažování ovlivněno myšlením tohoto regionu a jeho osobními zkušenostmi se střední a východní Evropou.
V uplynulých třiceti letech vznikla řada knih, článků a studií, které se zabývají střední a východní Evropou a které byly přímo či nepřímo ovlivněny foucaultovskou perspektivou. Ta autorům často otevřela nové koncepční obzory. Mnohé z těchto publikací se staly v rámci svých oborů klíčovými referencemi — můžeme jmenovat Marii Todorovou, Alexeje Jurčaka, Stephena Kotkina, Stephena J. Colliera a řadu dalších. Co vedlo k tak výraznému zájmu o Foucaulta právě v tomto regionu? Vzhledem k tomu, že jeho popularita zde kulminovala v době zásadních politických změn a nových společenských výzev, lze tuto recepci chápat jako hledání intelektuálních alternativ k politickému myšlení, které údajně tvořilo základ předchozích komunistických režimů? Byla zde naděje, že Foucaultovo myšlení nabídne novou perspektivu pro chápání společnosti? Měl inspirovat akademiky ze střední Evropy k jejich společnému odklonu od marxismu-leninismu?
Recepce Foucaulta ve střední a východní Evropě vykazuje určitou proměnlivost, která vede k paradoxu: i když Foucault bojoval proti vytváření uzavřených systémů a byl zde považován za slibnou alternativu k předchozím základím pricipům sociální teorie, do akademických učebnic vstoupil jako klasik sociálního myšlení s ještě větší jistotou než ve Francii. Kdo a s jakým záměrem uvedl jeho myšlenky do akademického prostředí v tomto regionu, ať už prostřednictvím překladů, speciálních čísel odborných časopisů, nebo učebnic? Naše sympozium si dále klade za cíl zkoumat konkrétní způsoby, jakými byl Foucault přijat v akademickém prostředí střední a východní Evropy, stejně jako v rámci veřejného diskurzu a aktivismu. Kdo byli prostředníci, jaké kanály a „zastávky“ vedly k tomu, že jeho myšlenky dorazily do tohoto regionu? Byl to Foucault z Paříže nebo Berkeley? Foucault ve francouzštině, angličtině, němčině nebo italštině? Jednalo se o Foucaulta podle Rabinowa či Agambena?
Ať už je Foucault v našem myšlení přítomný z jakéhokoli důvodu, není přehnané říci, že někteří vědci z tohoto regionu čerpají z jeho myšlenek, aniž by si to plně uvědomovali. Jeho vliv je tak hluboce zakořeněn v akademickém diskurzu, že se některé jeho koncepty šíří do různých oborů, kde jsou často používány až nekriticky. Podle našeho názoru je však nezbytné se ještě více zaměřit na Foucaultovy metodologie a jejich aplikaci na specifické problémy střední a východní Evropy. Hegel – Foucaultův úhlavní filosofický nepřítel, z jehož vlivu se nikdy zcela nevymanil — tvrdil, že každá metoda, která si zaslouží toto označení, musí do určité míry sledovat aktivitu samotného objektu, nikoli mu vnucovat předem daný rámec. I Foucault tuto perspektivu přijal a přizpůsobil svůj přístup konkrétnímu problému, místo aby realitu násilně vtěsnával do předem stanovených struktur. To je zásadní poučení, které je třeba mít na paměti při přenášení myšlenek a konceptů z jednoho kulturního a sociálního kontextu do druhého. Ačkoli je takový přenos určitě možný, transformační práce, kterou vyžaduje, je často mnohem méně zjevná a podstatně náročnější.
V tomto ohledu představuje 100. výročí Foucaultova narození jedinečnou příležitost zamyslet se nad jeho minulým přínosem, současným vývojem a budoucím směřováním foucaultovských přístupů k problematice střední a východní Evropy. Vzhledem k tomu, že akce je výsledkem spolupráce tří institucí ve dvou městech, rozhodli jsme se ji rozdělit mezi Prahu a Varšavu. První dva dny proběhnou v Praze, následovat bude přestávka a poté pokračování ve Varšavě. Toto rozdělení však není pouze prostorové a časové, nýbrž i tematické. V Praze se účastníci zaměří na epistemologii, filozofii, gender a estetiku, zatímco ve Varšavě se bude diskuse týkat moci, governmentality a etiky.
Společně chceme diskutovat o následujících tématech (nikoliv však pouze o nich):
- Kritické úvahy o tom, jak byly Foucaultovy koncepty (např. moc, biopolitika, governmentalita) aplikovány a transformovány ve vědeckém výzkumu střední a východní Evropy.
- Zhodnocení toho, jaké mají foucaultovské metodologie silné stránky, omezení a účinky při interpretaci sociální, politické a historické reality střední a východní Evropy.
- Metodologické výzvy spojené s přenosem foucaultovských konceptů do různých kulturních a sociálních kontextů.
- Perspektivy budoucího využití Foucaultových myšlenek ve střední a východní Evropě: nové oblasti, nově vznikající problémy a konceptuální adaptace.
- Dialogy a průsečíky mezi Foucaultovými přístupy a významnými mysliteli střední a východní Evropy (například Gáspár Miklós Tamás, Karel Kosík, Jan Patočka, Witold Kula, Ágnes Heller, Evald Ilyenkov, Zygmunt Bauman, Julia Kristeva).
- Intelektuální činitelé a instituce, které zprostředkovávaly Foucaultovu recepci: překlady, akademické časopisy, učebnice, veřejný diskurz.
- Jak mohou intelektuální tradice střední a východní Evropy zpochybňovat, doplňovat nebo transformovat foucaultovské rámce.
- Foucaultova angažovanost ve vztahu k rozdělení mezi Východem a Západem; Foucault a studená válka.