NaNo seminář č. 7: Správa přírody a citová odezva

Při sedmém setkání NANO semináře “Nature(s) & Norms” pořádaného v rámci výzkumného programu SAMSON (Sciences, Arts, Medicine and Social Norms) a probíhajícího díky pařížské Sorbonně, Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, Varšavské univerzitě a CEFRESu přivítáme Rodolpha Gaudina (Sorbonna) a Małgorzatu Litwinowiczou (Varšavská univerzita).

Místo konání: Paříž, knihovna CEFRESu a online
Pro získání odkazu kontaktujte prosím cefres[@]cefres.cz
Kdy: pátek, 26. května 2023, 16:30
Jazyk: angličtina

1. část: Rodolphe Baudin (Sorbonna)

Správa parků jako politická praxe a metafora: politika veřejného prostoru v Karamzinově cestopisu Listy ruského cestovatele

Abstrakt: Při procházce Paříží a Versailles na jaře roku 1790 se ruský cestovatel Nikolaje Karamzina zamýšlí nad úpravami zahrad, inovacemi, které v městských parcích nařídili monarchové nebo šlechta a nad tím, jak na tyto změny reagovalo obyvatelstvo. Tato přednáška předpokládá, že Karamzin v komentáři svého cestovatele reflektuje způsoby, jakými úřady regulují veřejnou nespokojenost pomocí parků a zahrad, a jak veřejnost naopak tyto plochy využívá jako nástroje pro vyjádření sociální nezávislosti a k úniku disciplinárnímu úsilí shora. V důsledku toho se spolupráce na správě přírody v prostoru veřejných parků používá jako metafora společenské smlouvy a špatné řízení ze strany autorit slouží jako metafora pro kořeny probíhající francouzské revoluce, události, o níž Karamzin uvažuje pomocí přírodního diskurzu, typického pro konzervativní myslitele té doby.

Rodolphe Baudin je profesorem ruské literatury na Sorbonnské univerzitě. Věnuje se sentimentalistické kultuře 18. století a dokumentům o egu. Jeho současné výzkumné zájmy zahrnují deskriptivní studie překladu, studia zdravotního postižení a ekokritiku.


2. část: Małgorzata Litwinowiczová (Varšavská univerzita)

Mýtus lesa v polské meziválečné literatuře

Ve své prezentaci se zaměřím na fenomén mytologizace přírodních prostor, zejména pralesa a bažin. Tyto plochy byly v meziválečném Polsku zatíženy všemožnými obsahy a sloužily mnoha účelům, mimo jiné měly svědčit o věčném a přirozeném charakteru polskosti. Tyto prostory (jejich obrazy, popisy nebo znalosti o nich) byly využívány v rámci státní propagandy. V návaznosti na tento kontext bych ráda podrobněji představila tvorbu Marie Rodziewiczové, nejpopulárnější polské spisovatelky meziválečného období. Byly to také – stejně jako sama autorka – queer texty, zdůrazňující vztah mezi člověkem a přírodou jinak než jako ten vykořisťování, ale jako zpochybnění přijatých genderových rolí a navrhující nový společenský řád. Chtěla bych se zaměřit na tyto paradoxní prvky a jejich místo v polské imaginaci.

Odborná asistentka na Institutu polské kultury (Varšavská univerzita, Polsko). Hlavní oblasti výzkumu zahrnují historii polské a litevské kultury 19. století, problémy modernity a modernizace, zejména otázky související s transformacemi médií a invencí. Mezi její badatelské zájmy patří především literatura vyprávění, ale také tradiční příběhy. V současné době pracuje na projektu věnovaném “domestikaci” Baltského moře v polské kultuře a meziválečném období a kulturní historii národních parků v Polsku ve stejném časovém období.

Celý program semináře naleznete zde.