Eva Krásová vyučuje teorii literatury na Ústavu české literatury a komparatistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Zabývá se dějinami myšlení o literatuře zejména ve 20. století a ve svém bádání využívá historiografické metody, jako je genetika textu a práce s archivními dokumenty. Předmětem jejího zájmu jsou vztahy českých a francouzských lingvistů, jako byl Emile Benveniste, Antoine Meillet, Jan Mukařovský, Vilém Mathesius, Vladimír Skalička atd.
Kromě toho pedagogicky působí jako lektorka světové výuky v programech kreativních oborů, nejdříve na Literární akademii Josefa Škvoreckého, od roku 2015 dodnes pak na oboru Text a scénář na VOŠ Jaroslava Ježka, kde má příležitost se setkávat s mladými básníky ve stádiu zrodu.
Jejím nejnovějším odborným zájmem je analýza populární kultury pomocí nástrojů klasické naratologie a tropologie a z toho plynoucí úvahy o místě literatury a jích syžetů v současné mediální situaci.
Allavenův doktorandský výzkum se zaměřuje na italskou větev „nové levice“, jež vznikla po roce 1956 jako intelektuální síť a zároveň jako aktivistické skupiny pohybující se na periferii partyzánské levice. Jeho tématem jsou zejména časopisy spojené s hnutím