Výzkumná osa 1 – Přemístění, vykořenění, odchýlení: Lidé, vědění, praktiky
Maria Kokkinou nedávno dokončila doktorát v oboru sociální antropologie a etnologie na IIAC (Interdisciplinární institut antropologie současnosti) na EHESS v Paříži. V CEFRESu působí jako post-doktorandka v rámci projektu TANDEM s názvem „Evropa nesnášenlivosti a trosek: Konfederace poražených?“.
Pokračování textu Maria Kokkinou: Výzkum a CVVýzkumná osa 1 – Přemístění, vykořenění, odchýlení: Lidé, vědění, praktiky
Mátyás Erdélyi zkoumá sociální a intelektuální historii soukromých úředníků v pozdní Habsburské monarchii, jejich boj o společenskou legitimaci, intelektuální autoritu a identitu střední třídy od šedesátých let do počátku první světové války. Studuje byrokratické praktiky a produkci znalostí v bankovnictví a pojišťovnictví v Budapešti, Praze a Vídni. Výzkumné otázky zahrnují to, jak jednatelé v raném kapitalistickém městském prostředí opětovně vyjednávali záležitosti veřejného zájmu a definovali, co bylo kvalifikováno jako veřejné dobro, proč a kdo přidělil význam dosud neexistujícím společenským problémům a jak se jednatelé v privátní ekonomice pokusili zajistit a monopolizovat společenskou autoritu proti konkurenci zvenčí a zevnitř. Důvodem tohoto výzkumu je poskytnout alternativní vysvětlení procesu modernizace a obohatit naše chápání kapitalistické modernity prostřednictvím historie marginalizované společenské skupiny.
Pokračování textu Mátyás Erdélyi: Výzkum a CVStatutární členové Řídícího výboru
Zástupci Univerzity Karlovy v Praze
Zástupci Akademie věd České republiky
Po dvou letech příprav získal výzkumný tým „Tandem“ Platformy CEFRES pod vedením antropologů Luďka Brože a Virginie Vaté prestižní „Consolidator grant“ Evropské rady pro výzkum (ERC). Tento úspěch je důkazem vysoké kvality francouzsko-české spolupráce ve výzkumu v oblasti humanitních a společenských věd. Zdůrazňuje také klíčovou roli Francouzského ústavu pro výzkum ve společenských vědách (CEFRES) jakožto inkubátoru evropských projektů.
Pokračování textu Platforma CEFRES získala „Consolidator grant“ Evropské rady pro výzkum (ERC)
Kontakt: anibal.arregui(@)cefres.cz
je výzkumným pracovníkem na Universitě v Barceloně (Department of Social Anthropology), na Vídeňské univerzitě (Department of Social and Cultural Anthropology, a přidruženým k CEFRESu v rámci programu TANDEM (projekt Zdivočelí divočáci). Jeho výzkum nazvaný Divoká prasata ožívají: Luky a šípy v evropské ekopolitice spadá podvýzkumnou osu 2.
Daniel Baric studied History and completed German, Slavic and Hungarian studies in Paris, Berlin and Budapest. A former associate professor at the Department of German studies of Tours University, he is currently working at the Department of Slavic studies of Sorbonne University and is since January 2019 associated to CEFRES.
His researches focus on cultural transfers and interculturality in Central Europe, especially within the Habsburg Empire and contributes to research areas 1 and 3.
Kontakt: broz(@)eu.cas.cz
od února 2018 je výzkumným pracovníkem na poloviční úvazek v CEFRESu v rámci programu TANDEM (projekt Zdivočelí divočáci), jehož je zakladatelem. Jeho výzkum spadá pod výzkumou osu 2.
Kontakt: giovanna.capponi(@)cefres.cz
působí od 7. ledna 2019 do 31. prosince 2019 působí jako postdoktorandka v CEFRESu díky spolufinancování z fondu Univerzity Karlovy na podporu pobytů zahraničních výzkumníků. Její výzkum probíhá v rámci programu TANDEM (projekt Zdivočelí divočáci) a spadá pod výzkumnou osu II.
Kontakt: paul.keil(@)cefres.cz
je od ledna 2019 postdoktorandem CEFRESu a člen výzkumného programu TANDEM Zdivočelí divočáci. Jeho výzkum se zaměřuje na vztahy lidí a divokých prasat v Austrálii.
Kontakt: chiara.mengozzi(@)cefres.cz
je od 1. ledna 2018 výzkumnou pracovnicí přidruženou k CEFRESu. Její výzkum nazvaný Animal Matters: tázání se po antropologických rozdílech a literarních normách spadá pod výzkumnou osu 2.
Kontakt: thomas.mercier(@)cefres.cz
od 1. ledna 2018 je postdoktorandem v CEFRESu díky spolufinancování z fondu Univerzity Karlovy na podporu zahraničních výzkumníků. Od března 2018 je členem Pracoviště oboru Německá a francouzská filosofie na FHS UK. Jeho výzkum nazvaný Derridovy Evropy: Dekonstrukce, marxismus, demokracie spadá pod výzkumnou osu 1.
od března 2018 je výzkumným pracovníkem přidruženým k CEFRESu v rámci programu s názvem “Archivy a Interkulturalita”. Je výzkumníkem ve Francouzském institutu v Pondicherry, Indie.
Kontakt: fedoraparkmann(@)aol.com
je od ledna 2019 postdoktorandkou Ústavu dějin umění AV ČR a přidruženou výzkumnicí CEFRESu. Její výzkumný projekt s názvem “A Transnational Perspective on Czech Social Photography. A Case Study of Czech International Exhibitions 1933-1934 between Germany, France and the USSR” spadá pod výzkumnou osu 1.
Kontakt: szczygielska(@)cefres.cz
byla v roce 2018 je postdoktorandkou v Etnologickém ústavu AV ČR a dnes je přidružená k CEFRESu v rámci projektu TANDEM – Zdivočelí divočáci. Je postdoktorandkou v Max Planck Institute for the History of Science, Department III Artifacts, Knowledge, Action. Její výzkum nazvaný Divoká prasata a pyšní sloni: rozvoj přirozených prostředí zvířat ve střední Evropě spadá pod výzkumnou osu 2.
Kontakt: virginie.VATE(@)cnrs.fr
výzkumná pracovnice v CNRS přidružená k CEFRESu od února 2018 v rámci programu TANDEM (projekt Zdivočelí divočáci). Její výzkum spadá pod výzkumnou osu 2.
Kontakt: benedetta.zaccarello(@)cefres.cz
výzkumná pracovnice v CNRS přidružená k CEFRESu od 1. ledna 2017. Zabývá se tématem Hybridizace paradigmat a cirkulace tradic v rámci psaní současné filosofie, které studuje prostřednictvím archivního výzkumu manuskriptů filosofa Jana Patočky a Aurobinda Ghose. Její projekt spadá pod výzkumnou osu 1.
Datum a místo: 27. února 2020, Praha
Deadline pro zasílání přihlášek: 15. listopadu 2019
Organizátoři: ÚDU AV ČR a CEFRES
Ve spolupráci s: ÚSD AV ČR a Université Paris-Nanterre
Jazyk: angličtina
Interwar East-Central Europe gave rise to an international movement of left-wing activist photographers, whose aim was to expose the workers’ living and working conditions through mass-produced documentary photographs. Despite growing research in the wake of the landmark exhibition “The Worker Photography Movement” in Madrid in 2011, we still have difficulties grasping this photographic production in its full scope because the conditions in which it was preserved and transmitted over generations have not been systematically explored.
Originally, social, proletarian, or worker photography, as named by its proponents, was presented by the Communist propaganda as a weapon in the class struggle. It was meant to supply left-wing printed media with images documenting the life of workers in order to counteract the influence of “bourgeois” illustrated magazines. Therefore, some of the photographs were kept in the picture archives of newspapers, while others remained in the hands of their authors. The Nazi occupation of Europe brought about a shift in the conservation of worker photography by leading the Communists to hide or to destroy archives that were deemed compromising. As a result, picture archives in journals such as Arbeiter Illustrierte Zeitung in Germany, Regards in France or Rudé Právo in Czechoslovakia, as well as other archives of press agencies and leftist organizations across Europe, disappeared.
After World War II, however, many of these photographs resurfaced and were granted a second life. Some were moved to documentary collections of the Communist historical museums which blossomed in countries of the Eastern Bloc in the 1950s, while others were included in the photographic collections founded in art museums from the 1970s. Such transfers brought about shifts in the status and uses of these images. Worker photographs turned into historical documents or works of art, despite having been originally conceived of as news or reportage photography and mass-reproductions. Having become cultural objects in their own right, they were used for political or historical purposes. Today, this visual material still raises issues of status and past political uses, which art and history museums in East-Central Europe have to address through new museum practices.
This international workshop examines the legacy of worker photography as museum object, cultural heritage and history in East-Central Europe from 1945 until today. How was worker photography preserved, historized, and mediated in East-Central European museums? The goal is to provide a multifaceted perspective on worker photography by confronting its political and historical uses and its musealization (van Mensch 1992) after 1945 on the one hand, and the memory issues it raises today on the other.
The workshop is part of the interdisciplinary and international sessions organized by the Photography Research Centre at the Institute of Art History of the Czech Academy of Sciences (https://www.udu.cas.cz/en/photography-research-centre/). Established in 2018, the Centre ambitions to become a singular platform for interdisciplinary research in the Czech Republic, with the objective of overcoming national, branch-based and mono-institutional approaches of photography and photographic history in Central Europe.
Papers are sought on worker photography in museum collections in East-Central Europe, addressing the following questions :
This call for papers welcomes presentations from scholars, curators, archivists and collection managers who engage with the questions of the preservation, collection, exhibition and historiography of worker photography in East-Central European museums after 1945.
Deadline for submissions: 15 November 2019
Paper proposals: abstract of up to 300 words for 20 minute talks and a short biography (c. 150 words) can be sent to Fedora Parkmann (parkmann@udu.cas.cz).
Conferences costs: Help with travel and accommodation costs may be offered to participants who are not able to secure funding from their institutions.
The workshop will take place in Prague on 27 February 2020 at the CEFRES (French Research Center in Humanities and Social Sciences). The workshop language is English.
Organization:
Scientific committee: