Archiv autora: Cefres

VIRGINIE VATÉ: VÝZKUM A CV

Virginie Vaté je výzkumná pracovnice v Centre National de la Recherche Scientifique (C.N.R.S), kde je členkou GSRL (Groupe “Sociétés, Religions, Laïcités” UMR). Od února 2018 spolupracuje v rámci CEFRESu na projektu Tandem s názvem “Zdivočelí divočáci: měnící se kosmopolitika lovu v Evropě i mimo ni“.

Virginie Vaté získala svůj doktorát v roce 2003 na katedře antropologie Univerzity Paříž X Nanterre. V roce 2003 a mezi lety 2004-2007 byla výzkumnou pracovnicí Institutu Maxe Plancka pro sociální antropologii v německém Halle, s jehož oddělením “Integrace a konflikt” i nadále spolupracuje. V roce 2004 získala post doktorský grant Fyssen, během kterého se účastnila činnosti CIERA (Centre Interuniversitaire d’Etudes et de Recherches autochtones) na Univerzitě Laval v kanadském Quebecu. V roce 2009 obdržela bronzovou medaili CNRS.

Spolupracovala na řadě národních a mezinárodních kolektivních výzkumných projektů. Byla například výzkumnou pracovnicí projektu “Pravoslavné křesťanství a domorodí lidé v současné Aljašce a Čukotce” (OCIP), který podporoval Institut Paul-Emile Victor (IPEV). Ve svém dosavadním výzkumu se Virginie Vaté zaměřila na náboženské praktiky v různých lokalitách Beringova průlivu (Čukotka, Rusko a Aljaška, USA). Ve své doktorské disertační práci analyzovala lovecké rituály Čukčů na Čukotce, přičemž věnovala zvláštní pozornost významu genderového rozdělení rolí a vztahu člověka k “přírodě”. Později v rámci projektu A.N.R. MYSTOU vedeným C. Ponsem studovala konverzi ke křesťanství mezi domorodým obyvatelstvem Čukotky a nově vzniklé vazby mezi pokřesťanštěným obyvatelstvem na Aljašce a původními obyvateli Čukotky. V rámci projektu OCIP spolu se svou spolupracovnicí Dr. Marie-Amélie Salabelle prováděla etnografický výzkum v regionu Beringova průlivu  za účelem porovnání vztahů domorodého obyvatelstva Čukotky a Aljašky s pravoslavným křesťanstvím. Její nejnovější terénní výzkum byl proveden v Kodiaku na Aljašce v letech 2015, 2016 a 2017.

Projekt “Zdivočelí divočáci” umožní V. Vaté opět studovat vztahy mezi lidmi a zvířaty – tentokrát v novém kontextu. Jejím cílem je prostudovat praktiky, znalosti a diskurzy týkající se divočáků v oblasti Burgundska, Francie. Zvláště se zajímá o pozici divočáka ve středu mnoha sporů mezi farmáři, lovci, ekology, politickými vůdci a vládními činiteli – kategoriemi aktérů, které nejsou ani jasně ohraničeny ani vnitřně jednotné. Jako výchozí bod při zkoumání praktik týkajících se správy volně žijících zvířat a vztahů mezi lidmi a zvířaty v Evropě je divočák obzvláště zajímavou případovou studií vyvolávající vášnivé debaty na veřejnosti, které se pravidelně odrážejí v médiích.

CV

Vzdělání

Doktorát (Ph.D.) v Antropologii, 2003, Univerzita Paris X-Nanterre

DEA (Diplom aplikovaných studií) v Antropologii, 1996, Univerzita Paris X-Nanterre.

Magisterský diplom (M.A.) v antropologii, 1995, Univerzita Paris X-Nanterre.

Bakalářský diplom v ruském jazyce a literatuře, 1993, Univerzita Paris IV-Sorbonne.

DEUG (Diplom z všeobecných univerzitních studií) v anglickém jazyce a literatuře, 1992, Univerzita Paris X-Nanterre.

Vybrané publikace od roku 2009
Vydané publikace & speciální vydání časopisů

2013 [paperback in 2015] co-editor with D. G. Anderson & R. P. Wishart of About the Hearth: Perspectives on the Home, Hearth and Household in the Circumpolar North, New York & Oxford, Berghahn, 324 pp.

2010 Guest editor, with J.O. Habeck & O. Povoroznyuk, of a special issue of the journal Anthropology of East Europe Review 28 (2), entitled Gender Shift in the Russian North.

Odborné články

2013 (with P. Plattet & T. Wendling), « La prise du don. Jeux rituels et prix dans le Nord-Est sibérien », K. Buffetrille, Jean-Luc Lambert, Nathalie Luca & Anne de Sales (eds), D’une anthropologie du chamanisme vers une anthropologie du croire. Hommage à l’œuvre de Roberte Hamayon, special issue of Etudes Mongoles, Sibériennes, Centrasiatiques et Tibétaines, pp. 483-514.

Kapitoly ve vydaných publikacích

2013 “Building a Home for the Hearth: An Analysis of a Chukchi Reindeer Herding Ritual”, in D.G. Anderson, R.P. Wishart & V. Vaté (eds), About the Hearth: Perspectives on the Home, Hearth and Household in the Circumpolar North, New York & Oxford, Berghahn, pp. 183-199.

2013 “Epilogue. L’Enfer, c’est les autres? Distance, relation à autrui et à Jésus des convertis au protestantisme évangélique”, in C. Pons (ed.), Jésus, moi et les autres. La construction collective d’une relation personnelle à Jésus dans les églises évangéliques : Europe, Océanie, Maghreb, Paris, CNRS editions, pp. 259-271.

2011 (with G. Diachkova) “From Collective Enthusiasm to Individual Self-Realization: History and Life Experiences of the House of Culture of Anadyr (Chukotka)”, in B. Donahoe & J.O. Habeck (eds), Reconstructing the House of Culture: Community, Self, and the Makings of Culture in Russia and Beyond, New York & Oxford, Berghahn, pp. 29-54.

2011 (with B. Donahoe, J.O. Habeck, A. Halemba, K. Istomin & I. Santha). “Research Design and Methodology of the Comparative Research Project ‘The Social Significance of the House of Culture’”, in B. Donahoe & J.O. Habeck (eds), Reconstructing the House of Culture: Community, Self, and the Makings of Culture in Russia and Beyond, New York & Oxford, Berghahn, pp. 277-291.

2011 “Dwelling in the Landscape among the Reindeer Chukchis”, in P. Jordan (ed), Landscape and Culture in Northern Eurasia, Walnut Creek, CA, Left Coast Press, pp. 135-160.

2009 “Redefining Chukchi Practices in Contexts of Conversion to Pentecostalism (Russian North)”, in Mathijs Pelkmans (ed), Christian Conversion after Socialism: Disruptions, Modernisms and Technologies of Faith, New York & Oxford, Berghahn, pp. 39-57.

Diskuze vydané v odborných časopisech

2017 « Forum: Religion, Anthropology and the « Anthropology of Religion » (1) », Antropologicheskij forum, 34, pp. 59-68.

 

Voltaire mezi Rýnem a Dunají (18. – 19. století)

Voltairovy dny

Uzávěrka přihlášek: 20. února 2018
Pořadatel: Guillaume Métayer (CELLF – CNRS)
Partneři: CELLF (UMR 8599), Société des Études Voltairiennes, CEFRES, CERCLL (Univerzita Julese Verna, Pikaride)
Kdy a kde: 22. – 23. června 2018, Univerzita Paris-Sorbonne
Jazyk: francouzština a angličtina
Kontakt: gme.metayer@gmail.com

Nikdo mezi osvícenskými francouzskými spisovateli a filozofy neměl tak rozsáhlé vztahy s německy mluvícím světem jako Voltaire. Vedle mnoha pobytů v Německu a  dobře známého jmenování komorníkem Fridricha II. na pruském dvoře pobýval Voltaire také v Gotě a Cáchách. Jeho návštěvy, vztahy a především četby inspirovaly mnoho nejrůznějších děl, mezi něž patří i Candide (1759). Vestfálsko bylo také filozofickou inspirací pro významnou kapitolu Eseje o mravech a duchu národů (L’Essai sur les Mœurs ) (1756) a Voltaire napsal na žádost princezny Sasko-Gothajské další a podrobnější historický výčet nazvaný Annales de l‘Empire (1753). Historie války (L’Histoire de la guerre) z roku 1741 (obsažená v Précis du Siècle de Louis XV) také bere v potaz tuto politickou a kulturní jednotu s jejími měnícími se hranicemi. Jako historik se Voltaire zabýval zásadními tématy, jako je boj mezi temporálními a duchovními silami – zejména mezi papežstvím a Svatou říší, reformací a obšírněji evropskou politickou a náboženskou identitou.

Voltairův intenzivní zájem o Německo je ovšem nejednoznačný: zajímá se o říšskou politiku, historii a naději spojenou s příchodem “krále filozofa” v Berlíně na úkor německé literatury, jazyka a umění, kterými pohrdá. Tato nekonzistentnost vysvětluje složitou a polemickou povahu Voltairova ohlasu v německy mluvícím světě. Ze začátku převládali jeho příznivci, jejichž chválu ale s několika výjimkami (Schiller, Goethe, Heine) brzy vystřídala kritika reprezentantů německého literárního a filozofického obrození. Dokonce ještě před nástupem romantismu udal Lessing tón této kritické tradici, ve které pokračoval i August Wilhelm Schlegel. Teprve od sedmdesátých let devatenáctého století s přehodnocením Davida Friedricha Strausse, Dubois-Reymonda a především Nietzscheho, začíná postava Voltaira utvářet základní kámen evropského Osvícenství.

Interakce mezi Voltairovým německým pohledem na svět a německým (později středoevropským) přijetím filosofa- spisovatele bude jádrem této konference, konající se čtyřicet let po konferenci v Mannheimu*. Příspěvky zabývající se studiemi příjmu, cirkulace a překladu nebo seminárními monografiemi a týkající se obou dimenzí tohoto hermeneutického “Wechselwirkungu” budou vítány. Osud Voltairovy myšlenky v  Rakousku ( především Maďarsko a Galicie) by také nabídl velmi zajímavé případové studie.

Voltaire und Deutschland. Quellen und Untersuchungen zur Rezeption der Französischen Aufklärung. Internationales Kolloquium der Universität Mannheim zum 200. Todestag Voltaires [Mannheim, 1978], Stuttgart 1979.

Když všechny cesty vedly do Paříže. Umělecké výměny mezi Francií a střední Evropou v 19. století

Uzávěrka podání přihlášek: 18. března 2018
Organizátorky: Kristýna Hochmuth (UDU FF UK, NG) a Adéla Klinerová (UDU FF UK, EPHE, CEFRES)
Partneři: CEFRES, UDU FF UK, UDU AV ČR, NG
Datum a místo konání: 26.–27. června 2018, AV ČR, Národní 1009/3, Praha 1, sál 205
Jazyky: francouzština, angličtina

PRAKTICKÉ INFORMACE

Workshop, otevřený doktorandům, postdoktorandům a mladým badatelům pořádá Francouzský ústav pro výzkum ve společenských vědách (CEFRES) spolu s Ústavem pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (ÚDU FF UK), Národní galerií v Praze (NG) a Ústavem dějin umění Akademie věd České republiky (ÚDU AV ČR). Událost bude zahájena přednáškou našeho hosta, profesora Marka Zgórniaka (Ústav dějin umění, Jagellonská Univerzita, Krakov ) a doplněna doprovodným programem určeným všem účastníkům.

Pokračování textu Když všechny cesty vedly do Paříže. Umělecké výměny mezi Francií a střední Evropou v 19. století

Zdivočelí divočáci: měnící se kosmopolitika lovu v Evropě i mimo ni

Projekt je součástí programu TANDEM, který spojuje Akademii věd České republiky (AV ČR), Karlovu Univerzitu (UK) a CEFRES/CNRS v rámci Platformy CEFRES usilující o excelenci ve společenských a humanitních vědách.

Prasata divoká (Sus scrofa) se pravidelně objevují v evropském veřejném diskurzu, neboť jejich počet velkolepě vzrůstá po celém kontinentu. Zatímco v některých částech Evropy vzbuzuje tento synantropní druh sympatie, v dalších mu lidé „vyhlásili válku“ kvůli rozsáhlým škodám, které působí v krajině, zemědělství, dopravních sítích, i kvůli chorobám, které se v zahušťující populaci divokých prasat mohou snadno šířit a ohrozit i chovy jejich domestikovaných příbuzných. V této souvislosti se ptáme, jak v dynamicky se měnících socio-environmentálních souvislostech figurovalo a figuruje prase divoké v životech lidí a naopak, lidé v životech prasat. Náš výzkum se bude ubírat dvěma směry.

Pokračování textu Zdivočelí divočáci: měnící se kosmopolitika lovu v Evropě i mimo ni

Marianna Szczygielska: výzkum a CV

Divoká prasata a pyšní sloni: Zrod divočiny ve středovýchodní Evropě

Osa 2: Normy a transgrese

Marianna Szczygielska získla doktorát v oboru gender Studies na Středoevropské univerzitě. Je členem Environmental Arts and Humanities Initiative (Středoevropská univerzita) a přidruženým výzkumným pracovníkem  projektu The Seed Box: Environmental Humanities Collaboratory” (Univerzita v Linköpingu). Také je spolupředsedkyní GEXcel International Collegium for Advanced Transdisciplinary Gender Studies. Ve svých pracech vychází ze studia filosofie a zabývá se environmentálními humanitními vědami, ochranou zvířat, teoriemi hnutí queer, kritickým zkoumáním rasis, feministickou vědou a studiem technoligií.

Projekt Marianny Szczygielské se dělí na dvě části, každá z nich se zabývá jedním “divokým druhem” a různými s ním spojenými praktikami mezi lovci a v zoologických zahradách například vůči obhospodařování divočiny. Nejprve analyticky rozebírá vztah mezi lidmi a divokými prasaty v Polsku a České republice, následně se zabývá dřívějším i současným přístupem k chovu slonů ve středovýchodní Evropě. Cílem tohoto mezioborového projektu je zpochybnit pojem ochrana divoké přírody a divokých zvířat v dané zeměpisné oblasti. Svým způsobem na základě srovnání mezi endemickými a exotickými druhy nabízí pohled na Evropu v komplikovaném kontextu celosvětové environmentální politiky, ale i v kontextu nacionalismu, imperialismu, postkolonialismu a postsocialismu.

CV

Vzdělání

2011–2017: doktorát v oboru Comparative Gender Studies, prospěla s vyznamenáním; Středoevropská universita, Budapěšť. Název diplomové práce: Queer(ing) Naturecultures. The Study of Zoo Animals, pod vedením Hadleyho Z. Renkina.

2009–2010: magisterské studium oboru Gender Studies, prospěla s vyznamenáním ; Středoevropská universita, Budapěšť. Název diplomové práce: Becoming (with) Animal Others: Is the Anthropological Machine Set up in the Zoo?

2004 – 2009: magisterské studium filosofie, prospěla s vyznamenáním; Universita Adama Mickiewicze, Poznaň. Název práce: Ethics of Responsibility in the Face of Environmental Risks

Vybrané publikace

Články
  • “Jedząc kebaba… Zwierzęta i zwierzęcość a islamofobia,” [“Eating a kebab… Animals/Animality and Islamophobia.”] Praktyka Teoretyczna, 4(26)/2017: 238-248.
  • “Hyenas and Hormones: Transpecies Encounters and the Traffic in HumAnimals,” in: Angelaki: Journal of Theoretical Humanities, Vol. 22 (2), April 2017: 61-84.
  • “Animals Off Display,” UnderCurrents: Journal of Critical Environmental Studies, Special issue “From Queer/Nature to Queer Ecologies: Celebrating twenty years of scholarship and creativity,” Vol.19/2015.
  • “Posthumanizm: dzień po rewolucji,” Czas Kultury 2015/1 (184), pp. 140-147.
  • “Transbiological Re-imaginings of the Modern Self and the Nonhuman: Zoo Animals as Transbiological Entities,” Identities: Journal for Politics, Gender and Culture, Vol. 10/2014.
  • “Technologically Assisted Life. Between Biopolitics and Thanatopolitics,” Annali di studi religiosi, Vol. 12/2011, Bologna.
Kolektivní monografie
  • (Forthcoming) “Pandas and the Reproduction of Race and Sexuality in the Zoo,” (eds.) McDonald, T. and Vandersommers, D., Zoo Studies and a New Humanities, McGill University Press, 2019.
  • “Zoos” (ed.) Salazar Parreñas, J., Gender: Animals Macmillan Interdisciplinary Handbooks. Farmington Hills: Macmillan Reference USA, 2017: pp. 247-262.
  • “The heroines of sustainable development. Gender and sustainable development in  a critical perspective”, in Proceedings from the international conference Equality, Growth & Sustainability. Do they mix?, (ed.) A. Fogelberg Eriksson, Linköping University, 2010:135-42.
Úvodní slovo
  • (In prep.) Cielemecka O. and Szczygielska, M. (eds.), “Plantarium: Human-Vegetal Ecologies.” Special issue of Catalyst: Feminism, Theory, and Technoscience, Fall 2019.
  • Steinbock, E., Szczygielska, M. & Wagner, A. (eds.), “Thinking Linking,” Special issue on “Tranimacies: Intimate Links between Affect, Animals, and Trans* Studies”; Angelaki: Journal of the Theoretical Humanities, Vol. 22(2), April 2017: 1-10.
  • Nitis, M., Szczygielska, M., & Stark, W. (eds.), “The Conditions of Praxis: Theory and Practice in Activism and Academia,” Graduate Journal of Social Science, Vol. 10 (3), September 2013.
Recenze
  • Szczygielska, M., “Viewing the World Through the American Zoo,” a review of The Animal Game. Searching for Wildness at the American Zoo. by Daniel E. Bender in: Diplomatic History. Oxford University Press, September 2018, Vol. 42(4): 740–743.
  • “The Bittersweet Dimensions of Racial Mattering” a review of Habeas Viscus: Racializing Assemblages, Biopolitics, and Black Feminist Theories of the Human. by Alexander G. Weheliye in Parallax, November 2015, Vol. 21(3).
  • “Cloning Wild Life. Zoos, Captivity, and the Future of Endangered Animals.” by Carrie Friese in Pulse: A History, Sociology, & Philosophy of Science Journal, September 2014, Vol. 2(1).
  • “The Queer Art of Failure.” by Judith Jack Halberstam in Graduate Journal of Social Science, July 2012, Vol. 9(2).
Jiné publikace

 

Aníbal Arregui: Výzkum a CV

Divoká prasata ožívají: Luky a šípy v evropské ekopolitice

Výzkumný projekt : Zdivočelí divočáci

Kontakt: anibal.arregui@cefres.cz

Oblastí jeho odborného zájmu je etnologie Amazonie, a to konkrétně tělesné reakce na transformace životního prostředí, ekonomie a technologie. Od roku 2006 Aníbal podnikl terénní výzkumy v komunitách Ribeirinho a Quilombola nacházejících se v jižních oblastech Amazonie. V rámci projektu „Zdivočelí divočáci“ se nově věnuje Španělsku, kde sleduje právě probíhající rekonfiguraci vztahu mezi „městskými“ divočáky a lidmi.

Pokračování textu Aníbal Arregui: Výzkum a CV