Přednášku v rámci semináře o soudobých dějinách Židů organizovaného Masarykovým ústavem a Archivem Akademie věd České republiky ve spolupráci s Pražským centrem židovských studií a CEFRES přednese Raz Segal (Holocaust and Genocide Studies, Stockton University, New Jersey).

Místo: knihovna CEFRESu, Na Florenci 3, 110 00 Praha 1
Čas: 16:00-17:30
Jazyk: angličtina

Abstrakt

Tato přednáška se zaměří na paradoxní spojení mezi globální pamětí holocaustu a současným útokem na „jiné“ národního státu: na uprchlíky. Konkrétně prozkoumá, jak se dnes v Maďarsku používají centrální prvky kultury globální paměti o holocaustu, aby se pokračovalo v šíření myšlenky etno-národního „Velkého Maďarska“, tj. vize, která vedla ke genocidnímu útoku Maďarského státu během Druhé světové války proti Židům, Romům a jiným skupinám, které stát vnímá jako nebezpečné, cizí či „jiné než maďarské“. Tato vize se nyní zaměřuje také na uprchlíky.

Maďarská vláda tvrdí, že holocaust byl pouze nacistickým projektem, takže protižidovské násilí a ničení ve válečném Maďarsku v žádném případě nevyplývalo z maďarského budování národního státu. Toto vymazání násilí státu ironicky odráží ústřední myšlenku kultury globální paměti o holocaustu: že to byla jedinečná událost, protože nacismus a nacistický antisemitismus byly jedinečné jevy, které nijak nesouvisely s moderním státem. Maďarská vláda tak dnes cynicky zobrazuje Židy, kteří žili v válečných hranicích Maďarska a které stát prohlásil za cizí a nebezpečné a zahájil proti nim genocidní útok jako maďarské Židy zničené pouze nacistickým Německem. Toto historické zkreslení tedy posiluje maďarský nárok na tato území — ztracená území „Velkého Maďarska“ —, které jsou dnes součástí Ukrajiny, Rumunska a Srbska. Vymazání státního násilí z dějin válečného Maďarska tak umožňuje maďarské vládě využívat globální paměť holocaustu ve službách samotné politické vize, která vylučovala Židy a chtěla je zničit. Rovněž rozostřuje nepřátelský antisemitský politický diskurz v Maďarsku v posledních několika letech, který spojuje Židy s uprchlíky tím, že líčil Židy jako hrozbu pro jejich údajný pokus zničit Maďarsko podporou vstupu uprchlíků do státu. Přednáška se zaměří na tuto paradoxní situaci.

Přednášku v rámci semináře o soudobých dějinách Židů organizovaného Masarykovým ústavem a Archivem Akademie věd České republiky ve spolupráci s Pražským centrem židovských studií a CEFRES přednese Daniela Bartáková (MÚA AV ČR).

Místo: Seminář bude probíhat online. Přihlašte se na adrese: bartakova@mua.cas.cz.
Čas: 17:30-19:00
Jazyk: angličtina

Abstrakt (EN)

Židovská průkopnická mládežnická hnutí hrála klíčovou roli v praktické realizaci socialistického sionismu. Jejich činnost byla zaměřena na dosažení sociálních, národních, politických a kulturních cílů a, v neposlední řadě, se členové těchto hnutí aktivně zapojili do koncepce budování nového vybraného orgánu na individuální i kolektivní úrovni.

Přednáška se zaměří na diskurzivní chápání sionistického hnutí, jeho dynamických procesů a praktik formování sociálních a národních komunit, které využívaly metody bioenergie na úrovni jednotlivců i celého národa. Anatomo-politika i biopolitika se staly součástí sionistických diskursivních praktik. Přijetím těchto praktik židovští pionýři aktivně přispěli k utváření zakládajících mýtů sionistického hnutí a k negaci diaspory, která byla údajně zdiskreditována díky zženštilosti a degeneraci. Pomohli tak reprodukovat mýtus návratu do Palestiny jako jediného možného způsobu regenerace židovského národa, jeho „normalizace“ a navrácení k historii. Členové průkopnických mládežnických hnutí podporovali syntézu mezi socialismem a nacionalismem v Palestině, která měla poskytnout alternativu k pasivnímu buržoaznímu, ortodoxnímu životu otcovské generace. Myšlenka rovnosti se stala jedním z mobilizujících motivů pro spojení obou hnutí. „Červená asimilace“ se stala konkurentem sionistického hnutí a alternativou průkopnické židovské mládeže.

Přednášku v rámci semináře o soudobých dějinách Židů organizovaného Masarykovým ústavem a Archivem Akademie věd České republiky ve spolupráci s Pražským centrem židovských studií a CEFRES přednese Justyna Majewska (Jewish Historical Institute, Varšava).

Místo: knihovna CEFRESu, Na Florenci 3, 110 00 Praha 1
Čas: 17:30-19:00
Jazyk: angličtina

Abstrakt 

Židé uvěznění ve varšavském ghettu přemýšleli nejen o tom, jak přežít přítomnost, ale také nadcházející budoucnost. Den osvobození byl vypočítáván na základě fám, interpretací válečného vývoje a kabbalistických proroctví. V tomto příspěvku se, mezi různými představami o budoucnosti obyvatelů varšavského ghetta, zaměřuji zejména na perspektivu Židů činných v různých stranách a hnutí mládeže. Zabývám se otázkou, co si Židé mysleli o budoucnosti, kdy by začala a co by k ní vedlo v širším kontextu sociologie času. Primárním zdrojem použitým v tomto článku je židovský undergroundový tisk publikovaný ve varšavském ghettu.

Přednášku v rámci semináře o soudobých dějinách Židů organizovaného Masarykovým ústavem a Archivem Akademie věd České republiky ve spolupráci s Pražským centrem židovských studií a CEFRES přednese Emil Kerenji (Jack, Joseph and Morton Mandel Center for Advanced Holocaust Studies; United States Holocaust Memorial Museum, Washington).

Kvůli cestovním omezením spojených s koronavirem Emil Kerenji nebude moci přijet do Prahy. Nabízíme Vám prezentaci ve formě virtuálního semináře, který se bude konat na internetu prostřednictvím videokonferenčního systému. Seminář se ovšem bude konat jen v případě, že o něj bude zájem. Prosíme Vás tedy, abyste se zaregistrovali u pí. Bartákové na bartakova@mua.cas.cz do 20. března.

Datum a čas: 26. března 2020, 15:00 – VIRTUÁLNÍ SEMINÁŘ
Jazyk: angličtina

Abstrakt

Tato přednáška bude diskutovat o dlouhodobém projektu Centra Mandel v Pamětním muzeu holocaustu Spojených států Tento projekt dokumentuje židovské vnímání a reakce na sérii událostí mezi lety 1933 a 1946, které dnes chápeme jako jednu sjednocenou událost, holocaust. Jaké byly formy pronásledování Židů, které se rozšířilo až za nacistické Německo a nakonec došlo ke genocidě? Jak byly vnímány v dané oblasti a jak geografické, politické, kulturní, ekonomické a třídní okolnosti ovlivnily tato vnímání? Jaké byly dostupné možnosti pro židovské jednotlivce, skupiny, instituce a organizace in extremis, a jaké byly typické reakce? A konečně, jak tato historie a pochopení židovské zkušenosti ovlivňuje naše chápání holocaustu? Přednáška také představí digitální zdroj, který vzešel z tohoto projektu, Experiencing History.

Přednášku v rámci semináře o soudobých dějinách Židů organizovaného Masarykovým ústavem a Archivem Akademie věd České republiky ve spolupráci s Pražským centrem židovských studií a CEFRES přednese Agnes Kelemen (Research Fellow in ERC Consolidator grant UnRef: Unlikely refuge?, Masaryk Institute and Archives of the Czech Academy of Sciences, Prague).

Místo: knihovna CEFRESu, Na Florenci 3, 110 00 Praha 1
Čas: 17:30-19:00
Jazyk: angličtina

Abstrakt 

Meziválečné československé univerzity a vysoké školy, kde byl vyučovacím jazykem němčina, přilákaly četné židovské studenty, kteří unikli oficiálním a neoficiálním židovským kvótám a antisemitskému násilí v kampusu ve svých domovských zemích (např. Maďarsko, Polsko, Rumunsko). Kromě xenofobie se setkali také s antisemitismem v Československu. Přesto se maďarští Židé při pohledu zpět na Československou republiku dozvěděli, že se stali obětí nacistického Německa, přehlíželi své zkušenosti s protižidovským nepřátelstvím, jako je například Aféra Steinherz (1922–23), a demonstrace za zavedení numera clausa (1929) do té míry, že je ignorují ve svých pamětech a chválí československou přívětivost. Tato přednáška představí kuriózní souhru českého nacionalismu, německých vysokých škol, akademického antisemitismu, xenofobie a zahraničních židovských studentů prostřednictvím případové studie maďarských „numerus clausus uprchlíků“, kteří studovali v Praze, Brně a Liberci v letech 1920 až 1938.

Přednášku v rámci semináře o soudobých dějinách Židů organizovaného Masarykovým ústavem a Archivem Akademie věd České republiky ve spolupráci s Pražským centrem židovských studií a CEFRES přednese Elizabeth Anthony (US Holocaust Memorial Museum).

Místo: knihovna CEFRESu, Na Florenci 3, 110 00 Praha 1
Čas: 17:30-19:00
Jazyk: angličtina

Abstrakt

90 % z celkového počtu 200 000 rakouských Židů žilo před Anšlusem ve Vídni. Byli to ti, kteří se za rakouské Židy sami považovali nebo je tak označila „rasová” politika Národně socialistické strany Rakouska. Asi 130 000 Židů se podařilo uprchnout, nacisté zavraždili nejméně 65 000. Do 8. května 1945 zůstalo v hlavním městě méně než 6 000 přeživších. Někteří z těch, co přežili, vyšli ze svých úkrytů po dobytí města sovětskou armádou a krátce nato se k nim připojili i ti, kteří přežili internaci v koncentračních táborech. Většina rakouských Židů žijících za války v exilu zůstala v zahraničí. Přesto se několik tisíc Židů z exilu vrátilo, aby obnovili svoje životy ve Vídni.

Proč se znovu vrátili do země, ze které byli deportováni či vyhnáni?Proč se rozhodli žít mezi bývalými krajany, kteří na ně nečekali a ani si nepřáli jejich návrat? Co od Vídně očekávali? S čím se ve Vídni setkali? A proč tam vlastně zůstali?

Tato prezentace nám objasní různé koncepty rodinného, politického a profesionálního domova, jenž podnítily skupinu vídeňských Židů k ​​návratu do jejich rodného města. Bude analyzovat tyto návraty a příležitosti, kterých se přeživší chopili, aby bezprostředně po válce pomocí nezávislosti obnovili svoje emocionální, politické a profesionální vazby k vídeňské společnosti.