Sapfická říše: Nadnárodní historie lesbické literatury polského, ruského a ukrajinského modernismu (1848–1933)

Šesté sezení semináře CEFRESu
Cílem semináře CEFRESu je zprostředkovat multidisciplinární diskuzi nad pracemi, na kterých aktuálně vědci CEFRESu pracují. V průběhu semináře, se vyjasňují otázky týkající se použitých metod, přístupů a koncepcí. Tím je každému z vědců umožněno konfrontovat vlastní perspektivy s prezentovaným výzkumem.

Kde: CEFRES Library
Kdy: Tuesday, May 13, 2024 at 4:30 pm
Jazyk: English
Kontakt: cefres[@]cefres.cz

Anna Dżabagina (CEFRES / Charles University)

Speaker: Libuše Heczková, FF UK

Anotace

Anna na semináři představí svůj výzkum fenoménu saphického modernismu. Ten je novým literárním způsobem pro vyjádření nonheteronormativních prožitků, přání a identit. Anna jej zkoumá v pracích středoevropských a východoevropských spisovatelek, zejména pak představitelek polské, ruské a ukrajinské literatury, a to a v prozatimně vybraném období mezi Revolucí roku 1848 a vzestupem nacistů k moci. Pionýrsky pracuje jak s výsledky, která přinesla nejen globální, ale též lokální lesbická studia, a za cíl si klade nejen vyplnit mezeru zející v historii slavofonní literatury, ale též pozměnit obecný pohled na historii queer literatury, tím, že vytvoří nové paradigma historie sexuality. Používá nikoli národní, ale nadnárodní perspektivu, jejímž hledáčkem zkoumá sapfické prvky u spisovatelek žijících na území carského Ruska, na jejichž tvorbě jsou patrné následky vzniku pod totutéž imperiální struktutrou, jako např. přístup k tištěné kultuře či regulace ze strany státu.

Jedním z kriticky analyzovaných bodů jejího výzkumu je vztah mezi vyjádřitelností nonheteronormativní zkušenosti a místem a kulturou, ve kterých díla vznikala, a jež tak představují odlišné „souřadnice“. Těmi jsou jak hegemon carského Ruska, tak kolonizované Polsko se svou bohatou literární tradicí a minulostí impéria a Ukrajina, která v oné době procházela dynamickým procesem, při němž formulovala své národní požadavky a rozvíjela svou moderní národní identitu, v níž klíčovou roli hrají jazyk a národní literatura.  Když tyto souřadnice složíme dohromady, získáme jedinečný komparativní prostor, ve kterém se můžeme tázat na vztah mezi sexualitou, národností a vyjadřitelností ženské touhy po stejném pohlaví v době, kdy se formovaly moderní kultury a národní identity. Zkoumáním děl autorek jako Narcyza Żmichowska (1819-1876), Olha Kobylianska (1863-1942), Lydia Zinovieva-Annibal (1866-1907), Poliksena Solovyova (1867-1924), Lesia Ukrainka (1871-1913), Lyudmila Vilkina-Minskaya (1873-1920), Sofia Parnok (1885-1933), Aniela Gruszecka (1884-1976) se Anna snaží tyto mechanismy osvětlit a především se snaží vykreslit komplexní a vzájemně provázanou historii moderní lesbické literatury tohoto regionu.

Úplný program semináře roku 2023–2024 zde.

Datum a čas: pátek 7. října, 16:30
Místo: knihovna CEFRES, Na Florenci 3, Praha a online (pro online přenos prosím kontaktujte cefres[@]cefres.cz)
Jazyk: angličtina

Při druhém setkání semináře CEFRESu vystoupí dva badatelé:

Ronan Hervouet (Profesor sociologie na Univerzitě v Bordeaux, CEFRES):
Běloruští vystěhovalci ve střední a východní Evropě po vypuknutí války na Ukrajině. Představení výzkumného projektu.

Abstrakt
Cílem výzkumného projektu Biélexil je porozumět následkům, které dopadly po vypuknutí války na Ukrajině na Bělorusy, kteří uprchli ze své vlasti po roce 2020 a našli útočiště na Ukrajině, v Polsku, Litvě a České republice. Projekt se zaměřuje na přesuny obyvatelel, jejich zážitky a formy politizace. Je financován francouzským ústavem L’Institut Convergenges Migrations (ICM), probíhá v CEFRES a koordinují jej Michèle Baussanová a Ronan Hervouet. Tento příspěvek představí projekt od jeho počátečních fází a předložení návrhu přes cíle, které si klade, a možné pokračování po uplynutí doby financování (tj. let 2022–2023).

Emina Zoletićová (doktorandka Varšavské univerzity, CEFRES):
Intergenerational transmission of the family memory of the war: Displacement and the Bosnian diaspora in Europe 

Abstrakt
Studium přenosu válečných vzpomínek je důležité jak z hlediska společenského, tak z hlediska politického. Minulost jednoduše nevymizí – z věcí již prožitých vytvoří první generace narativ, který pak předá generaci další. A ačkoli se může zdát, že onen narativ vymizel, může pouze dřímat, připraven znovu se vynořit o několik generací či dokonce staletí později.

Tento příspěvek se zaměří na konkrétní případy mezigeneračního přenosu válečných vzpomínek mezi rodinami, které zažily válku v Bosně a Hercegovině, a bosenskými rodinami, které žijí v Evropské unii. Na problematiku pohlíží z mezioborové perspektivy (propojuje sociologii, psychologii a paměťová studia) a s důrazem na metodologický postup. Zaměřuje se také na to, jak je minulost rozvíjena v širším společenském, politickém a kulturním kontextu.