“Thanatografie a způsoby literárního truchlení”
Contact : me@janmusil.net
Výzkumná osa: 2
Ve svém výzkumu na Ústavu české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty UK se zabývám autobiografickými vyprávěními o smrti blízké osoby a truchlení, která nazývám thanatografie.
V kontextu tvrzení, že ze smrti se v průběhu 20. století stalo tabu (Ariès, Becker, Ohler, Jankélévitch aj.), chápu thanatografie, vznikající především v druhé polovině tohoto období, jako subverzivní vyprávění, které citlivě a komplexně pojednává o smrti v jejích různých podobách, ať se jedná o smrt druhého, zármutek, strach z vlastní smrti, proces umírání, hospitalizaci nebo sebevraždu atd. Jestliže normou je smrt, která je na jedné straně nevyjádřitelná či radikálně Jiná, nebo na druhé straně estetizovaná, objektivizovaná a medikalizovaná, pak transgresí je smrt, umírání a zármutek jako subjektivní zkušenost, zprostředkovaná prostřednictvím psaní, které si je vědomo své vlastní performativní povahy (de Man) a chápe sebe samo jako aktivní jednání v procesu truchlení (Blumenberg). Zajímá mě především to, jak je truchlení inscenováno pomocí literárních prostředků, a nabízím alternativy k rozšířenému freudovskému čtení truchlivého psaní (nejen thanatografií, ale i elegií a podobných žánrů) coby práce truchlení.
Ačkoli povaha tématu vyžaduje srovnání s díly z jiných literatur, zaměřuji se především na živou thanatografickou tradici střední Evropy, konkrétně na spisovatelky a spisovatele z České republiky (Bohumila Grögerová), Slovenska (Ján Rozner), Rakouska (Peter Handke, Friederike Mayröcker, Josef Winkler), Německa (Peter Weiss), Polska (Mira Marcinów, Marcin Wicha) a Maďarska (Péter Esterházy), kteří jsou si vědomi tradice, kterou spoluvytvářejí.
CV
Vzdělání a výzkumné pobyty
- 2024: praktická stáž v rámci projektu Good Death, Erasmus+, University of Cambridge, Spojené království
- 2023: Jan Patočka Fellow na Institut für die Wissenschaften vom Menschen, Vídeň, Rakousko
- 2021–?: doktorand, Ústav české literatury a komparatistiky, Univerzita Karlova
- 2019–2021: Mgr., Obecná a srovnávací literatura, Univerzita Karlova
- 2020: Německá filologie, Erasmus+, Leipzig Universität, Německo
Vybrané publikace
- Thanatografie: vyprávění o lásce, smrti a smutku. Slovo a smysl / Word & Sense. 2024 (21) 45. (To be published.)
- Zaříkávání nemoci. [Enchanting Illness: Pathographies, or writing about Illness.] Interview with León-Villagrá, Diego. Conducted by Jan Musil. In PLAV: měsíčník pro světovou literaturu. 2023, XIX(1), s. 46–49. ISSN 1803-6635.
- ‘Britský sen o imigrantech: kolonizační ideologie v seriálu Mind Your Language’ In: Sémiotika a ideologie. Praha: Togga, 2022.
- Thanatografie: opisovat hranici života a smrt. Flux. 2022, II(1), s. 48–52. ISSN 2787-947X.
Konferenční příspěvky
- „Co říkáme dětem o smrti? Koncepty smrti v dětské literatuře.“ Kolokvium Literatura a společnost. 16. května 2024. ÚČL AV ČR, Praha.
- „Life Is Not a Sausage and Death Is Not the End of It.“ Autumn Fellow’s Conference. 29. listopadu 2023. Institut für die Wissenschaften vom Menschen, Vídeň, Rakousko.
- „Thanatografie v kontextu posttraumatického vyprávění.“ Trauma a literatura. 22.–23. září 2023. ÚČL AV ČR, Praha.
- „The Violence of Tradition in David Harsent’s Poetry.“ Poetry. Experience. Attention. The International Network for the Study of Lyric. 6.–8. června 2023. Univerzita Oslo, Norsko. https://www.hf.uio.no/iln/english/research/groups/poetry/events/poetry-experience-attention/
Výuka
- 2022: seminář Thanatography: Literature and Death (EN), Filozofická fakulta, Univerzita Karlova
Motivací mého výzkumu je skutečnost, že jedním z určujících faktorů sociálních vazeb v současné společnosti je uznání a úspěch. V důsledku toho jsou společenské vztahy často strukturovány jako vztahy kontroly. V situacích, v nichž je žádoucí přiznat limity vlastní kontroly a upustit od aktivity, která má vše činit bezvýhradně disponovatelným, se pak ukazuje, že člověk ztrácí schopnost zpasivnět. V širším záběru svého výzkumu proto zkoumám pasivní moment jednání jako nedílnou součástí života ve smysluplných vztazích, a jeho různé modely. Předpokládám přitom, že jednání autonomního jedince vyžaduje moment ustoupení z vlastních záměrů, a tvrdím, že třebaže taková zkušenost přináší osobní zklamání, může zároveň přispívat k obnově smyslu pro vztahy k okolí i vztahů samotných. Svůj výzkum opírám o analýzu zkušenosti selhání, která z mého hlediska strukturu jednání pozoruhodným způsobem nasvěcuje.
