Dějepisectví a historie umění v dialogu

Dějepisectví a historie umění v dialogu. Úvahy o funkci map ve Warburgově ikonologii

Sedmé sezení frankofonního mezioborového semináře CEFRESu 2023–2024: Mapa a hranice. 
V tomto roce bychom chtěli začít zpochybněním aktu vymezování a zobrazování (ať už se jedná o území, období nebo trajektorie), tedy prostřednictvím interdisciplinarity jednotlivých disciplín zpochybnit mapy a hranice.

Místo konání: Knihovna CEFRESu, Na Florenci 3, Praha 1
Kdy: pátek 14. červen 2024 od 10 hod.
Jazyk: francouzština

Speaker: Lara BONNEAU, Filosofický ústav Akademie věd ČR, přidružená pracovnice CEFRESu
Discussant: Danièle COHN, Université Paris 1

Byla tendence ke zdobnosti v grafice překážkou vědeckého rozvoje kartografie? Jinými slovy, musela se kartografie zbavit svého uměleckého rozměru, příliš citlivého a emocionálního, aby se mohla stát planimetrickou abstrakcí? To byly ústřední otázky německého historika umění Abyho Warburga, který považoval kartografické gesto za jeden ze způsobů, jak se psychologicky distancovat od smyslového. Tím, že mapování dává obrysy tomu, co je ve vnímané zkušenosti prezentováno jako pohyblivé, proměnlivé, dokonce chaotické, tím, že tomu přiřazuje místo v rámci řádu (kosmos) a tím, že to prezentuje spíše v prostoru než v čase, získává funkci spíše psychologickou: poskytuje subjektu jakési pevné body, v nichž se může ukotvit, a tím se distancovat od reality. Nicméně, jak ukazují astrologické horoskopy plné různých démonů, kartografie se nedokázala zcela oprostit od dimenze strachu a touhy, jež utvářela náš vztah ke světu a vesmíru. Mapy mají nepochybně jakýsi citlivý “kosmetický” rozměr, který pravděpodobně ale není v přímém rozporu se snahou nastolit kosmický řád. Ve snaze studovat způsob, jak se přítomnost těchto démonů v historii kartografie proměňovala a do jaké míry poskytovala živnou půdu pro ikonografickou tradici a pro vědecké snahy o ovládnutí myšlenkového prostoru, byl Aby Warburg veden k tomu, aby nakreslil… mapy. Mapy toho, jak se měnily a migrovaly motivy a styly. Mapy “forem patosu” od Athén po Babylon, a od Babylonu po jižní a severní Evropu. Na základě nedávné práce Phillipa Despoixe (2023) se pokusíme představit funkci kartografie ve warburgovské ikonologii.

Dějiny ve službě vlasti: pohledy na středověk v současném ruském veřejném diskurzu.

Dějiny ve službě vlasti:
pohledy na středověk v současném ruském veřejném diskurzu (2018–2023).

Čtvrté sezení semináře CEFRESu
´V rámci semináře výzkumníci prezentují projekty, na nichž právě pracují. Taková akce poskytuje prostor pro diskuse, které se vedou v multidisciplinárním duchu. Věnují se metodice prací, badatelském přístupu a konceptům, jež při své odborné tvorbě používají. Tento proces je příležitostí pro další výzkumníky a posluchače zvenčí přispět svým pohledem k prezentovanému výzkumu.

Místo: knihovna CEFRESu
Datum:
v úterý 5. března 2024 od 16:30
Jazyk:
angličtina
Kontakt (pro registraci):
cefres@cefres.cz
Diskutující: Martin ŠORM, Centrum medievistických studií, FLÚ AVČR

Olga Kalashnikova (CEFRES / CEU)

Abstrakt

Pokračování textu Dějiny ve službě vlasti: pohledy na středověk v současném ruském veřejném diskurzu.

Delegitimizace jako sociální fenomén

Mezinárodní konference 

Místo: Varšava
Datum: 24. a 25. května 2019
Organizátoři: Filozofický ústav, Centrum francouzské civilizace, Univerzita ve Varšavě
Partneři: CEFRES
Jazyk: angličtina

Kompletní program ke stáhnutí zde.

Delegitimizace jako sociální fenomén (EN)

An event, consequently, is not a decision, a treaty, a reign, or a battle, but the reversal of a relationship of forces, the usurpation of power, the appropriation of a vocabulary turned against those who had once used it, a feeble domination that posits itself as it grows lax, the entry of the “masked other”. Michel Foucault, Nietzsche, Genealogy, History

It is quite striking that Foucault’s definition of historical event bears all the characteristics of delegitimization i.e., the loss of authority or an abrupt refusal of recognition. This is no coincidence. Delegitimization is a historical event because it appears as the precondition for the possibility of any novelty in the social world. It is the negative moment preceding any positivity. Delegitimization precedes the change and generates it. The weapons held by the authority are turned against it, the sacred is turned into profane, the glorious into infamous, what is weak becomes strong, and the ignominious takes place in the sun. The figure of delegitimization is indeed one of the most powerful in the modern social imaginary – it arguably represents a heroic moment of progress.

The edifice of the Enlightenment was built through all series of delegitimizations: the delegitimization of Aristotelian teleology paved the way for modern science; the delegitimization of revelation brought the freedom of thought and of speech; the delegitimization of monarchy produced democracy; the delegitimization of privilege – equality before law. Delegitimization pairs up with either collective or individual emancipation. Moreover, in modern societies, delegitimization becomes an institutionalised game. Inscribed within scientific, artistic and political fields it ensures their internally competitive nature. We confront here an apparent paradox where the very legitimacy of any distinction or advantage depends on the possibility of delegitimization standing at bay. Yet, this seems to be a virtuous paradox. If we recognise that every legitimacy, even if to a different degree, carries some fair amount of the arbitrary usurpation and violence, it plainly deserves to be exposed to a reversal of fate.

And yet delegitimization as social practise is far from being an innocent endeavour. It hardly meets any normative expectations. It rarely passes only through a fair critique, it produces strawmen, misinterpretations or puts things out of proportion. The enterprise of delegitimization favours the performative efficiency over the power of argument; the feeling over the reason. It has aversion to nuance. As some prominent contemporary thinkers point out, it proceeds by fabricating empty signifiers filled with imaginary equivocations. Not only does delegitimization distorts its objects, it also constantly manipulates, displaces or conceals the subject of the whole making. The subject of delegitimization is often, if not always, ‘a masked other’ as denunciator rarely speaks undisguised and in his own name; he is rather a Porte-parole for entity of his own making. The art of delegitimating is indeed the backbone of populism. And so the ‘masked other’ appears elsewhere and in different form, when delegitimating turns no longer against holders of power and prestige but against those who lack them dramatically. Withdrawal of recognition targets mostly the ones who lack recognition, by means of stigmatisation, vilification, objectification and dehumanisation. Delegitimization is therefore inherent in every pogrom or genocide.

The goal of our seminar is an interdisciplinary exchange aiming at understanding contemporary crises of legitimation. We hope to achieve this by taking the broadest possible scope in space, time and method.

Den Univerzity Karlovy v Paříži

Dne 12. května 2015 od 15 hodin představí ředitelka CEFRESu Clara Royer v rámci Dne Univerzity Karlovy v Paříži na Velvyslanectví České republiky Platformu CEFRES zajišťující spolupráci v humanitních a společenských vědách mezi Francouzským velvyslanectvím v Praze, CNRS, Univerzitou Karlovou a Akademií věd České republiky.
Pozvánka k nahlédnutí.
Velvyslanectví České republiky v Paříži: http://www.mzv.cz/paris
Univerzita Karlova: http://www.cuni.cz/

Developments in Post-Soviet Studies on Soviet Jewry

Přednáška profesora Yaacova Ro’ie (Univerzita v Tel Avivu)

Kde: knihovna CEFRESu
Jazyk: anglicky

Profesor Yaacov Ro’i z Cummings Center for Russian and East European Studies na univerzitě v Tel Avivu je významným odborníkem na dějiny Židů v Sovětském svazu. Mezi jeho současné publikace však patří také knihy o islámu v poválečném Sovětském svazu.

Po přednášce bude následovat workshop, během kterého budou dr. Kamil Kijek, dr. Kateřina Čapková a dr. Stephan Stach prezentovat své výzkumné projekty týkající se poválečných dějin Židů v Polsku a Československu. Profesor Ro’i bude diskutovat jejich texty.

Pokud se chcete zúčastnit workshopu, který bude následovat po přednášce, napište na capkova@usd.cas.cz.

Událost spoluorganizuje Ústav pro soudobé dějiny AV ČR a CEFRES.

Digitální hry jako reprezentace minulosti: kontext střední Evropy

4. zasedání Semináře CEFRESu  2021–2022

Digitální hry jako reprezentace minulosti: kontext střední Evropy

představí
Jan Kremer, doktorand, CEFRES, Pedagogická fakulta UK

Kdy: 10. listopadu 2021 v 16:30
Kde: v CEFRESu a online (k registraci napíšte prosím na mail claire(@)cefres.cz)
Jazyk: angličtina

Jan Kremer představí současná historická herní studia jako součást širšího oboru public history (historie ve veřejném prostoru). Prezentace pojedná historické hry jako tekutý předmět výzkumu a představí hlavní analytické metody a strategie. Jan Kremer, medievista píšící disertaci o digitální medievalismu, se bude věnovat ludickým reprezentacím středověku se zaměřením na středoevropskou herní produkci a kontextu regionální historické kultury.