Archiv rubriky: Non classé

Honore Banidje : recherche & cv

Honoré Banidjè je doktorand v oboru historie na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.

Jeho výzkum se zabývá tématem národního konstruktivismu v africké zemi Benin v letech 1894 až 1975 skrze evropské vnímání za účelem porovnání národním procesů afrických států, a to hlavně Beninské republiky a zeměmi střední Evropy, jako je Československo po rozpadu Centrálních mocností.

Kontakt : honore.banidje(@)cefres.cz

Vzdělání

  • Diplom DEA v oboru Práva a demokracie, UNESCO (Univerzita d’Abomey-Calavi)
  • Magistr v oboru současné africké historie (Abomey-Calavi)
  • Diplom pro výuku na střední škole (Abomey-Calavi)

“De-imperiální” Evropa: konfederace poražených? Děravá minulost a živé vzpomínky post-imperiálních menšin

Projekt realizovaný v rámci programu TANDEM, iniciovaného Akademií věd České republiky, Univerzitou Karlovou a CEFRES/CNRS – institucemi spojenými v Platformě pro spolupráci v humanitních a společenských vědách.

Tento projekt je průkopnickou studií o vzpomínkových krajích poražených menšin (fantomatických, materiálních i symbolických), které byly přesídleny a rozptýleny po postupném rozpadu imperiálních a mnohonárodnostních celků ve 20. století, rekonfiguraci zemí střední a východní Evropy v důsledku studené války a později v důsledku pádu komunistických režimů. Poraženými menšinami myslíme tu část populace, která byla ztotožňována či spojována s politickými režimy těchto formací. Její zástupci tak byli považováni v lepším případě za komplice, v horším případě přímo za zodpovědné za daný politický systém nadvlády a/nebo diktatury.

Územní, sociální i lidský rozpad těchto celků často vedl bývalé imperiální mocnosti k tomu, že buď jakoukoli porážku a ztrátu popíraly či o nich mlčely, nebo že tuto porážku vydávaly za vítězství a snažily se tak vytvořit či posílit národní identitu. Nechaly tak bývalé menšiny nést stále přítomné břímě této pohnuté minulosti. V různých obdobích a různými způsoby jsou tyto etnické menšiny (jako například vyhnanci z východního Pruska a ze Slezska, Němci ze Sudet a z Bukoviny či Evropané z Alžírska) považovány za “poražence dějin“. Sami sebe pak vnímají jako ty, jenž byli historií “podvedeni”. Jejich kultura a minulost, současně místní, nadnárodní a/nebo přeshraniční, není dnes skutečně integrována do národního rámce, ani mimo něj. V současnosti jsou tyto menšiny vystaveny hodnocení na základě příběhů a vyprávění společenství, mezi nimiž kdysi žili, i těch, mezi nimiž žijí dnes.

Vzhledem k rozpadu těchto lidských a sociálních entit bychom se mohli domnívat, že vzpomínky členů bývalých menšin nemohou být nadále zakotveny v daných oblastech a spojeny se svým historickým kontextem. Přesto, i když se jejich vztahy a míra ztotožnění s těmito dnes zaniklými oblastmi případ od případu liší, mnoho z nich si uchovalo vzpomínky na tato místa a někdy je přeměnilo ve své “kulturní vlasti” (Trier, 1996; Voutira, 2012), kultivujíc tak “retro-topický” přístup (Bauman, 2019) a alternativní formy Historie (Baussant, 2019). Minulost těchto menšin je dnes navíc instrumentalizována, či dokonce revalorizovánarůznými sociálními činiteli veřejné sféry. Poskytuje tak někdy materiál pro “resentment pedagogies”.

Jakým způsobem je možné tento jev vysvětlit? Je to z důvodu jejich ideologické síly, že živé i imaginární vzpomínky na tuto minulost a její stopy stále představují aktivní společenskou sílu, v rámci národa i mimo něj? Že přetrvávají v komplexních a někdy propojených formách, často na okraji historických interpretací, napříč kraji, příběhy, zvyky, jazyky, praxemi a prostředími? Nebo je to proto, že “země, ve své hloubce, nezapomíná” (Benvenisti, 2000:6)? Ve skutečnosti tyto “postsigns of memory”, evokující zmizelé kraje, odhalují trvalý dopad minulosti na přítomnost těchto menšin, v různých materiálních a společenských oblastech evropských zemí i mimo ně. Potvrzuje se tak, že “krajina je dílem mysli” a že “její dekor je tvořen jak z vrstev paměti, tak z vrstev kamenů” (Schama, 1995:7; Halbwachs, 1941).

Projekt tak nemá v úmyslu rekonstruovat historii bývalých menšin, ani poskytnout jejich srovnání v rámci historické perspektivy. Jeho cílem je nabídnout nové kritické znalosti o přetrvávajících formách evropské postimperiální minulosti, v oblastech situovaných podél evropských i mimoevropských hranic. Projekt se bude též zabývat různými a často propojenými způsoby využití této minulosti, zejména v podobě nástrojů současné politiky – ať už se jedná o instrumentalizaci sudetských Němců v debatách o rozšíření EU nebo o otázku italských esuli (uprchlíků/migrantů z Jugoslávie), které mělo vliv na vstup Slovinska do EU.

Za tímto účelem si projekt bere za cíl popsat vliv této minulosti na přítomnost. Bude třeba zkoumat složité a nejednoznačné formy této minulosti a její přítomnost či absenci. Zároveň bude nutné zaměřit se na způsoby vyloučení z míst, odkud tyto bývalé menšiny zmizely a začlenění do míst, kam přenesly, symbolicky i reálně, své dědictví a svou představivost. Na základě výběru různých případů (například menšin vyhnaných z východního Pruska a ze Slezska, Němců ze Sudet a z Bukoviny, Italů z bývalé Jugoslávie, “cizích” a “místních” menšin z Egypta, nebo Portugalců z Angoly a z Mosambiku) a na základě jejich silného ukotvení v daných oblastech, projekt vedle sebe novátorským způsobem postaví vzpomínky odsunutého obyvatelstva a těch, kteří následně obývali či nadále obývají tyto prostory (ve smyslu fyzickém i kulturním). Nabídne tak zrcadlový obraz představ, často nepřesných, zkreslených či slepých.

Cílem je, na základě různých kolektivních praktik (vzpomínkové rituály, založení “komunitních” muzeí, webové stránky, ochrana míst, opětovné vytvoření symbolických geografií ukotvených v hmotných prostorech atd.) a příběhů, sestavit vrstvenou a mnohotvárnou kartografii míst, příběhů a vzpomínek. Základem práce bude transverzálnost případů, zrcadlové srovnání různých úhlů pohledu, sběr etnografických dat a vytvoření databáze. Práce poslouží také jako empirický základ pro úvahu o normách patrimonizace týkající se této minulosti a o tom, co se valorizuje a co se záměrně nevalorizuje, co je ponecháno v troskách a proč.

Tento projekt je realizován Michèle Baussant, antrolopožkou a vedoucí výzkumu v CNRS, která je jeho iniciátorkou, a Johanou Wyss, antropoložkou a výzkumnou pracovnicí na Etnologickém ústavu Akademie věd České republiky. Maria Kokkinou, antropoložka a postdoktorandka v Cefresu a na Univerzitě Karlově, je taktéž členkou týmu TANDEM.


Seminář “Uvahy o krizi” – 2020

Současné otázky. Úvahy o krizi

Seminář Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a CEFRESu

Organizátoři: Maria Kokkinou (post-doktorandka CEFRES / Univerzita Karlova), Jérôme Heurtaux (CEFRES)
Kdy: Zimní semestr 2020/2021, středa od 12:30 do 13:50
Kde: online, pro registraci prosím kontaktujte organizátory: maria.kokkinou(@)cefres.cz
Jazyk: francouzština

Prezentace semináře:

“Krize” nepřestává nabývat na významu: výskyt a nebývalé rozšíření koronaviru Covid-19 v roce 2020 dodalo tomuto pojmu aktuálnost, kterou nepamatujeme od doby finanční krize v roce 2009. Vedle těchto pozoruhodných událostí, jež svým významem zasáhly celou planetu, počet událostí a jevů kvalifikovaných jako krize neustále stoupá.

Tento pojem, nerozlučně se pojící s moderní dobou, zaměstnává celou naši společnost, a to všemi svými aspekty. Jeho mnohoznačné užití a značná aktuálnost nás vedou k úvahám nad jeho jednotlivými významy a užitími. Právě tomuto úkolu je věnován seminář “Úvahy o krizi”, do něhož se zapojí badatelé z nejrůznějších odvětví – politické sociologie, historie, historie umění, antropologie, filozofie a dalších.

Které skutečnosti jsou označovány jako “krize” a v čem jsou “kritické”? Co je to krize a jak vysvětlit její vznik? Jak se krize vyvíjí a jaké jsou její dopady a důsledky? Proč krize vyvolávají konflikty ohledně interpretace svého významu? Je pojem “krize” centrálním tvůrcem naší modernity a klíčem k porozumění témat, která se prolínají současnou společností?

Program:

Úterý 30. září, 12:30 – 13:50
Úvodní seminář
Maria Kokkinou, CEFRES / IMS FSV UK
Jérôme Heurtaux, Paris-Dauphine Université / CEFRES

Středa 7. října, 12:30-13:50
Revoluce, politické krize, změny režimu
Jérôme Heurtaux, Paris-Dauphine Université / CEFRES

Středa 14. října, 12:30-13:50
Hospodářská krize a politické změny v Řecku v letech 2010-2020
Dimitrios Kosmopoulos, Université Paris-Dauphine

Středa 21. října, 12:30-13:50
Populismus u moci a krize demokracie v Brazílii
Felipe Fernandes, EHESS / CEFRES

Středa 4. listopadu, 12:30-13:50
1958, 1968, 2002: politické krize ve Francii
Jérôme Heurtaux, Université Paris-Dauphine / CEFRES

Středa 11. listopadu, 12:30-13:50
Znázornění živoucího: zhroucení ekosystémů a rekonfigurace vědomostí
Chiara Mengozzi, FF UK / CEFRES
Julien Wacquez, CEFRES

Středa 18. listopadu, 12:30-13:50
Fotografie, které upozornily na hospodářskou krizi
Fedora Parkmann, ÚDU AV ČR / CEFRES

Středa 25. listopadu, 12:30-13:50
Úvahy o krizi v historii: případ inflace
Mátyás Erdélyi, CEFRES / UK

Středa 2. prosince, 12:30-13:50
“Here is a place that has left its place”: vzpomínky poražených, stopy krizí a dekolonizačních válek
Michèle Baussant, CNRS / CEFRES

Středa 9. prosince, 12:30-13:50
Krize četby nebo mediální revoluce?
Claire Madl, CEFRES

Středa 16. prosince, 12:30-13:50
Migrační krize z pohledu historie a antropologie
Maria Kokkinou, CEFRES / IMS FSV UK
Florence Vychytil, EHESS / CEFRES

Středa 6. ledna, 12:30 – 13:50
Prezentace prací studentů

Způsob hodnocení:

Studenti budou číst jeden text týdně, předem zaslaný vyučujícím. Na závěr připraví 5-stránkový text ve francouzštině o některé z probíhajících “krizí”, jejichž problematika nebyla doposud zpracována, a to na základě nejméně tří zdrojů (1 akademického a 2 neakademických). Závěrečné texty musí být odevzdány do 4. ledna a představeny ústně 6. ledna během poslední lekce (5 minut na každý text).

Bibliographie:

  • Arendt, Hannah, La crise de la culture, Paris, Gallimard, 1991.
  • Dobry, Michel, Sociologie des crises politiques, Paris, Presses de Sciences Po, 1986.
  • Gaïti, Brigitte, « Les incertitudes des origines. Mai 1958 et la Ve République », Politix, n° 47, 1999, p. 27-62.
  • Gobille, Boris, « L’événement Mai 68. Pour une sociohistoire du temps court », Annales HSS, mars-avril 2008, n° 2, p. 321-349.
  • Grossman, Evelyne, La créativité de la crise, Paris, Minuit, 2020.
  • Heurtaux, Jérôme, Pologne 1989. Comment le communisme s’est effondré, Paris, Codex, 2019.
  • Lacroix, Bernard, « La ‘crise de la démocratie représentative en France’. Eléments pour une discussion sociologique du problème », Scalpel, vol. 1, 1994, p. 6-29.
  • Morin, Edgar, « Pour une crisologie », Communications, n° 91, 2012.
  • Politix, « Protagonisme et crises politiques », n° 112, vol. 8, 2015.
  • Revault d’Allonnes, Myriam, « Comment la crise vient à la philosophie », Esprit, n° 3, mars-avril 2012/3.
  • Revault d’Allonnes, Myriam, « Hannah Arendt penseur de la crise », Etudes, n° 4153, 2011.
  • Revault d’Allonnes, Myriam, La Crise sans fin : essai sur l’expérience moderne du temps, Paris, Seuil, 2012.
  • Ricoeur, Paul, « La crise : un phénomène spécifiquement moderne », Revue de théologie et de philosophie, n° 120, 1988.

Mátyás Erdélyi: Výzkum a CV

Pojišťovnictví, bankovnictví a kapitalistická modernita v pozdní Habsburské monarchii

Výzkumná osa 1 – Přemístění, vykořenění, odchýlení: Lidé, vědění, praktiky

Mátyás Erdélyi zkoumá sociální a intelektuální historii soukromých úředníků v pozdní Habsburské monarchii, jejich boj o společenskou legitimaci, intelektuální autoritu a identitu střední třídy od šedesátých let do počátku první světové války. Studuje byrokratické praktiky a produkci znalostí v bankovnictví a pojišťovnictví v Budapešti, Praze a Vídni. Výzkumné otázky zahrnují to, jak jednatelé v raném kapitalistickém městském prostředí opětovně vyjednávali záležitosti veřejného zájmu a definovali, co bylo kvalifikováno jako veřejné dobro, proč a kdo přidělil význam dosud neexistujícím společenským problémům a jak se jednatelé v privátní ekonomice pokusili zajistit a monopolizovat společenskou autoritu proti konkurenci zvenčí a zevnitř. Důvodem tohoto výzkumu je poskytnout alternativní vysvětlení procesu modernizace a obohatit naše chápání kapitalistické modernity prostřednictvím historie marginalizované společenské skupiny.

Pokračování textu Mátyás Erdélyi: Výzkum a CV

Složení Řídícího výboru 2018-2019

Statutární členové Řídícího výboru

  • Pavel Baran, místopředseda AV ČR pověřený komplexní koordinací III. vědní oblasti
  • Lenka Rovná, prorektorka UK pro evropskou problematiku
  • Jérôme Heurtaux, ředitel CEFRES

Zástupci Univerzity Karlovy v Praze

Zástupci Akademie věd České republiky

CEFRES MOBILITY GRANTS WINNERS – YEAR 2019-2020

The interdisciplinary selection jury of the CEFRES mobility grants auditioned 14 candidates on May 28, 2019. It congratulates all the candidates for the high quality of their file and their hearing.

After deliberating, it have decided:

  1. To give a one-year « Young fellow » grant to M. Eraldo Souza dos Santo (Université Paris 1 Panthéon-Sorbonne ), to support his research entitled “Désobéissance civile : Un essai de généalogie conceptuelle”.
  2. To give a one-year « CEFRES Platform » grant to M. Jakub Střelec(FSV UK), to support his research entitled „How to cure the war? The development of psychiatric knowledge and its impact on the social stability of post-war European societies between 1945 and 1968: A comparison of ‘deviant’ crimes in Prague, Düsseldorf, and London“.
  3. To give a one-year « CEFRES Platform » grant to M. Felipe Fernandes (EHESS) to support his research entitled „Les migrants vietnamiens en République tchèque: une étude sur les lignées familiales et les réseaux économiques au marché de Sapa (Prague)“.
  4. To give a one-year « CEFRES Platform » grant to Mrs Františka Zezuláková Schormová (FF UK) to support her research entitled „African American Poets Abroad: Black and Red Allegiances in Early Cold War Czechoslovakia“.
  5. To give a one-year « CEFRES Platform » grant to Mrs Yulia Moskvina (FSV UK) to support her research entitled „State, Squat, Society“.

It has also decided to propose a contract of Phd Student Associate to the following candidates:

– Mrs Ekaterina Zheltova (FSV UK): „National belonging, transnational localities, and ideologies of language: Discursive practices at the Greek-Albanian borderlands.

– Mrs Anna Simbartlová (FFV UK): “Civic Integration of Immigrants in Central Europe: Case of Austria and the Czech Republic“.

– M. Vojtěch Šarše (FF UK), „The Image of Cultural Decline in the Anticolonial Francophone Sub-Saharan Novel: The processes of subjectivation, objectivation, reification and identity emptiness“.

– Mrs Tereza Sedláčková (FSV UK): „Multiple Responsibilities in the Context of Compulsory Vaccination System in the Czech Republic“.

– M. Pavol Kosnáč (Faculty of Social Sciences, Masaryk University in Brno): „Paramilitary Groups in Slovakia: An Interdisciplinary Analysis of Structure, Motivation and Environment“. 
  

All the winners are asked to contact me (jerome.heurtaux@cefres.cz) without delay (copy to landova@cefres.cz) to inform me of their decision regarding the scholarship or the contract of association.