Výzva k podávání přihlášek pro všechny sociology a socioložky

Termín pro podání přihlášek: 5. května 2025
Kdy: 12.-14. listopadu 2025
Kde: CEFRES, Praha

Tato konference je součástí aktivit výzkumné aliance „Válka a společnost ve střední a východní Evropě (20.-21. století)“ (EURETES, EHESS – MESR), která sdružuje CERCEC-EHESS, Univerzitu Karlovu v Praze a Centrum dějin urbanismu ve Lvově. Pořadatelem a podporovatelem konference je CEFRES, Francouzský ústav pro výzkum ve společenských vědách.

Tělo a péče ve válečném utrpení

Sociálně-historický pohled na středovýchodní a jihovýchodní Evropu ve 20.-21. století

 Mezinárodní konference
12.-14. listopadu 2025, CEFRES, Praha

Na rozdíl od pojetí fenoménu války jako výjimečné situace a šokujícího a nepřehledného tématu je vnímání války z běžné společensko-historické perspektivy mimořádně plodným východiskem pro pochopení fungování společností, odolnosti sociálních vazeb, které je udržují, péče, kterou projevují o své obyvatelstvo vystavené násilí, a zejména o vyčerpané, nemocné, zraněné, zmrzačené nebo postižené lidi. Výzkumy vyzdvihují soustavnou péči zdravotníků, podporovanou charitativními a dobrovolnickými organizacemi, o těla postižená násilím od dob první světové války (o dřívějších konfliktech ani nemluvě) až po mezinárodní vojenské operace v Iráku nebo Afghánistánu. Jejich úsilí sahá od výcviku vojáků i civilistů, profesionálů i běžných aktérů (např. vojáků, dobrovolníků z řad občanské obrany), přes nasazení (para)lékařské logistiky a první pomoci v blízkosti frontové linie, až po zásobování léky, nemocniční péči, vznik nové infrastruktury péče v zázemí a vývoj nových postupů ošetřování těl.

Analýz zaměřených na péči o těla postižená válečným násilím ve společnostech středovýchodní a jihovýchodní Evropy je stále nedostatek. Existující výzkumy poukazují na komplikovanost vytváření adekvátní a komplexní lékařské pomoci, a to zejména kvůli velkému množství tělesně a duševně raněných na východní frontě (frontách), jakož i kvůli dlouhodobé tendenci k sociálnímu zanedbávání nemohoucích veteránů a civilistů. Ti jsou v přerozdělovacích programech marginalizováni, odkázáni jen na nekvalitní protetické služby, nebo dokonce na žebrání na ulici jako tomu bylo v SSSR. To v podstatě vybízí k reakci, která je takřka opačná než v západních společnostech.

Cílem konference je zaplnit výraznou mezeru v našem porozumění vztahu mezi válkou, násilím zasaženými, a tedy zranitelnými těly, a dlouhodobou péčí o ně ve společnostech středovýchodní a jihovýchodní Evropy v kontextu ozbrojených konfliktů 20.-21. století. Tento region je narušen brutalitou válečného násilí a čelí tak krátkodobým i dlouhodobým výzvám při řešení jejích důsledků. Tamní společnosti se vyvíjejí v kontextu hroutících se impérií a vznikajících nových států na pohraničí, neustále se měnících hranic a politických režimů, ale jsou také součástí intenzivní cirkulace myšlenek, norem, modelů, lidí a postupů. Představují jakousi laboratoř společenských inovací v oblasti péče o osoby zasažené násilím v různém měřítku (komunitní, asociační, humanitární, obecní, státní, národní, mezinárodní). Cílem konference je také osvětlit četné provázanosti mezi tělem a péčí v kontextu válečného utrpení prostřednictvím interdisciplinárního dialogu mezi historiky a sociology, je však otevřen i dalším sociálním vědcům, a to jak prostřednictvím přístupů „top-down“, tak i „bottom-up“, či multiskalární analýzy.

Péči definujeme zeširoka, jednak jako léčebnou péči (cure) zaměřenou na uzdravení, a tedy jako systém organizovaného poskytování lékařské péče (healthcare), a jednak jako sociální vztahy, postoje, strategie a postupy pomoci druhým. Ty se uplatňují v různých prostředích (charita, dobrovolná pomoc, rodina, placená práce…) a na úrovni sociální péče se opírají o intervence veřejných orgánů, komunit a soukromých subjektů, které podporují ty, jež považují za zranitelné (welfare). V kontextu ozbrojených konfliktů zahrnuje péče také výraznou militarizaci jejích aktérů (pacientů, poskytovatelů péče) a přehodnocování toho, co znamená přijetí a poskytování péče z hlediska práv, nároků a praxe.

Tato konference se věnuje ozbrojeným konfliktům ve středovýchodní a jihovýchodní Evropě od balkánských válek na počátku 20. století až po současnou rusko-ukrajinskou válku. Obzvlášť se pak zaměřuje na obě světové války, války za nezávislost a občanské války. Uvítáme nepochybně podrobnou analýzu rozdílů mezi teritorii násilí a péče v rámci středovýchodní a jihovýchodní Evropy, včetně případových studií o místních strukturách a komunitách, srovnání vybraných geografických prostorů, či nadnárodní pohled na subjekty a organizace. Pro diskusi by též bylo přínosné zohlednění hlavních změn v ozbrojených konfliktech, v péči, v humanitárních zásadách a právních úmluvách během 20. a 21. století, popřípadě reflexe dostupných materiálů, jako jsou archivy, rozhovory nebo práce v terénu.

Mezi témata, která doporučujeme ke zvážení, patří:

Tělesné a mentální zdraví: Jaké jsou hlavní dopady vojenských strategií (bombardování, blokády, okupace), technologií (vybavení, doprava, ubytování), zbraní či munice a ochranných prostředků (neprůstřelné vesty, helmy, masky) na tělo a duševní zdraví? Jak jsou tyto tělesné následky (nemoci, zranění, zmrzačení, postižení), během války i po ní, lékařsky ošetřovány a jaká je na ně aplikována sociální péče? Jak se posuzují a léčí psychická traumata a duševní poruchy, které byly po dlouhou dobu opomíjeny, dnes ale v mnoha válečných kontextech mezi nemocemi  statisticky dominují? Jaké korelace lze pozorovat mezi vývojem válečných prostředků a utrpěnými zraněními, od masového ostřelování za první světové války až po intenzivní používání bezpilotních letounů a raket v rusko-ukrajinské válce? Jaké fyzické a psychické následky zanechávají prožité zkušenosti válečného násilí v dlouhodobém horizontu? Jak ovlivňují individuální a kolektivní životní cesty dotčených osob? A konečně, jak se nakládá s mrtvými těly?

Hygiena, výživa, epidemie: Válka přináší extrémně nejisté životní podmínky, což vede k závažným zdravotním problémům vojáků i civilistů a k šíření nemocí spojených s nedostatkem vody a hygienických a sanitárních potřeb. Jaká řešení na politické, vojenské, vědecké, lékařské a průmyslové úrovni, tváří v tvář šířícím se epidemiím a hygienické zranitelnosti,  válka upřednostňuje? Jakou roli hrají v hygienické politice technologické inovace, hygienické programy a vzdělávání?

Zdravotnické instituce a subjekty: Jak válka ovlivňuje zdravotnické instituce a subjekty, a to jak vojenské, tak civilní? Jak tyto subjekty reagují na mimořádné situace v době války: obrovské kontingenty nemocných, zraněných, zmrzačených vojáků; šíření epidemií; ohrožení nejzranitelnějších kategorií (děti, starší lidé, lidé s postižením)? Jak se vyrovnávají s nedostatkem léků a zařízení s odbornou péčí? Jak válka proměňuje geografii, řetězce a standardy zdravotní péče, nebo například projevy a postupy lékařů? Jaké terapeutické, chirurgické a protetické inovace válka prosazuje? Jaký dopad má na (para)lékařské vzdělávání? Jakým způsobem redefinuje hranice profesionality (versus amatérismu/dobrovolnictví), pokud přestaví profil účastníků, kteří jsou oprávněni poskytnout lékařskou pomoc? A konečně, jak válka a s ní spojený nedostatek hygienických prostředků ovlivňuje obnovu zdravotnických zařízení a lékařských standardů po válce?

Poskytování péče, její režim a infrastruktura: Jedním z hlavních faktorů, které v době války určují poskytování nebo odmítnutí péče (formou tzv. třídění) jsou zejména mimořádné situace, jako je umožnění zraněným a nemocným v případě hromadných ztrát znovu bojovat. V důsledku toho válka vyvolává radikální (re)definici priorit péče, hierarchie a zranitelnosti. Koho z vojáků a civilistů je třeba chránit a o koho je třeba pečovat přednostně? Které další kategorie (děti, ženy, starší lidé, civilisté s vrozeným postižením/postižením v důsledku nehody nebo válečného násilí, veteráni) mají být považovány za zranitelné, zasloužilé nebo hodné upřednostnění? Jak se na kategorizaci obyvatelstva během války podílí pohlaví, etnický původ, věk, povaha zranění nebo postižení, civilní/vojenský, národní/spojenecký/zahraniční nebo nepřátelský status a jak se reguluje přístup k péči, kde jedni jsou zahrnuti a druzí vyloučeni? Jaké nerovnosti nebo lékařská diskriminace v přístupu k péči tyto měnící se priority vytvářejí? Válka radikálně mění také režimy péče a jejich principy společenské dělby práce. Jak se během války a po ní přerozdělují pečovatelské povinnosti mezi státy, organizace občanské společnosti (dobrovolníky, církve, soukromé charitativní organizace), mezinárodní aktéry (humanitární organizace), zdravotnické (ne)profesionály, rodinné příslušníky, muže a ženy? A konečně, jak se infrastruktura péče vyrovnává se škodami, logistickými obtížemi, nedostatkem farmaceutických výrobků, zdravotnického vybavení a personálu, velkou vzdáleností od pacientů atd.? Jak se po válce režimy reorganizují?

Hmotná kultura péče: Zvláštní pozornost věnujeme také materiálním předmětům zajišťujícím péči (léky, protézy, (para)zdravotnické potřeby). Jaká je dynamika výroby, používání, spotřeby a vývoje těchto předmětů v průběhu válek 20.-21. století a po nich? Jaké chování, profesní dovednosti a normy, solidární sítě, komunity lékařů a pacientů z nich vzešly? Jakým způsobem tržní subjekty obchodují nebo regulují distribuci a přístup ke zdravotnickým nebo sociálním artefaktům v době války nebo po jejím skončení? Jak dostupnost lékařských a sociálních produktů ovlivňuje geografii péče v době války a možná i definuje území relativního dostatku a naopak území extrémního nedostatku?

Smíšené ekonomiky blahobytu: Jakkoli jsou války destruktivní, dokážou také přetvořit systém sociální a lékařské péče. Tím, že znásobují potřeby pomoci a vytvářejí domnělé kategorie zranitelných (děti, vdovy, vysídlené osoby, nemocní, zranění, postižení), podporují vznik nesčetných struktur sociální péče založených na mezi/národních, ale také profesních, genderových a náboženských formách solidarity, které ke struktuře sociální péče přispívají „zdola“. Jakým způsobem se na křižovatce působení komunit a veřejných politik spoluutváří péče o zranitelné jak „zdola“ tak i „shora“? Kdo jsou hlavní aktéři solidarity ve válečných smíšených ekonomikách blahobytu? Jaké pečovatelské role a funkce přebírají kolísající centrální státy, obce, soukromá charita, spolky, rodiny a rodinné sítě, farnosti, odbory, náboženská sdružení, sousedství atd.? Jak jsou po válce sociální inovace v oblasti válečné pomoci a solidarity reinvestovány a přisvojovány?

Cirkulace: Naším cílem je rovněž vysvětlit vztah mezi válkou, tělem a péčí z hlediska cirkulace norem, modelů, znalostí a lidí mezi společnostmi středovýchodní, jihovýchodní a západní Evropy nebo Severní Amerikou, či dokonce mezi imperiálními a koloniálními územími, ale také v rámci různých oblastí (místních, regionálních, národních, nadnárodních) a mezi různými zapojenými aktéry (státy, organizace občanské společnosti, zdravotníci atd…). Kdo a co cirkuluje? Jaké jsou hlavní směry a cesty cirkulace? Jak jsou znalosti, normy a modely cirkulace lokálně přisvojovány? Jaký dopad má specifická migrace pečovatelek (zejména žen) vyvolaná válkou? Jak ovlivňuje odliv pečovatelských pracovníků jejich zdrojová a cílová země? A jak se v průběhu času vyvíjejí sféry vlivu a intervence v politice péče?

„Agency“ a práva ošetřovaných osob: Do diskuse je třeba plně integrovat téma zastoupení pečovaných osob a jejich začleňování do postupů, které by mohly zlepšit jejich stav a ovlivnit jejich společenské volby. Navzdory své momentální či trvalé zranitelnosti pacienti nebo ošetřovaní mohou projevovat odpor vůči zhoršenému vztahu mezi lékařem a ošetřovaným nebo vůči naléhání, které péče zavádí. Mohou kritizovat specifické režimy, politiky a postupy v oblasti péče, kolektivně se mobilizovat a prosazovat svá práva. Jakým způsobem a jakou formou – ať už lobbistickými aktivitami, dobrovolnictvím ve svépomocných sítích, investováním do role zkušeného „makléře“ v peer-skupinách nebo na sociálních sítích – uplatňují ošetřované osoby svou kompetenci? Jak individuálně a kolektivně hájí svá práva? Jaké legitimizační argumenty mobilizují a jaká tvrzení předkládají ve svých výzvách veřejnosti? Jak se vztahují ke své tělesné oběti a jak ji potvrzují? A konečně, do jaké míry vlivem péče krystalizují odpor vůči kontrole shora a boj za samostatnost?

Přijímáme příspěvky (max. 700 slov) od kolegů všech společenskovědných oborů. Součástí konference bude workshop věnovaný interdisciplinární diskusi o pramenech a metodách; příspěvky by měly být zaměřeny také na ně.

Přihlášky zasílejte do 5. května 2025 na adresu …

Komunikačním jazykem bude angličtina. Přihlášky lze zasílat ve většině evropských jazyků včetně ukrajinštiny, přičemž plynulá znalost angličtiny není pro účast nutná, porozumění je však vítáno. Organizátoři mohou během konference pomoci těm účastníkům, kteří mají slabou znalost angličtiny, ale předložili kvalitní vědecké návrhy.

Konference se bude konat 12.-14. listopadu 2025 v Praze. Organizátoři se pokusí uhradit veškeré náklady účastníkům, kteří nejsou financováni svými domovskými institucemi. Náklady všech ukrajinských účastníků (těch, kteří se v současné době nacházejí na Ukrajině, i těch vysídlených) budou plně hrazeny.

Tato konference je součástí aktivit výzkumné aliance „Válka a společnost ve střední a východní Evropě (20.-21. století)“ (EURETES, EHESS – MESR), která sdružuje CERCEC-EHESS, Univerzitu Karlovu v Praze a Centrum historie urbanismu ve Lvově. Pořadatelem a podporovatelem konference je CEFRES, Francouzský ústav pro výzkum ve společenských vědách.

Výzkumná komise:

Ioulia Shukan (EHESS)
Paul Lenormand (Université Paris Nanterre)
Iryna Sklokina (Center for Urban History, Lviv)
Laura Lee Downs (European University Institute)
Dominika Gruzhiel (European University Institute)
Oksana Vynnyk (Irish Research Counsil)
Jean-Paul Newman (Maynooth University)
Hanna Zaremba -Kosovych (Institute of Ethonology, Ukrainian Academy of sciences)
Sarah D. Phillips (University of Indiana)
Morgane Labbé (EHESS)
Vaclav Šmidrkal (Czech Academy of Sciences)
Mark Edele (University of Melbourne)
Alexandre Sumpf (University of Strasbourg)